Reakce na recenzi:

zdenek3 - @ 03.05.2012

Mnoho recenzí na tuto kapelu tady není. Přitom jak vidět z předešlých hodnocení, líbí se.
Do přehrávače dávám toto CD za poslední týden už po desáté.
Všechna jejich předešlá CD se mi líbila.O tomto CD se dá s lehkou nadsázkou říci, že je to druhé pokračování předešlého alba, Blood.Ale na rozdíl od filmů kde "dvojka" nebývá lepší jedničky, tak tady bych řekl,že se to povedlo.
Podobnost je nejen v určitých nezaměnitelných ruších, zkreslených vyklepávkach paliček,občas silně zkresleného hlasu zpěváka Kevina Moora.
Dále stejně jako v předešlém albu je na první poslech slyšet "jiné bicí". Již netluče DTman Portnoy, ale Gavin Harrison.
Portnoy je jistě výrazná osobnost za škopkama,ale jeho technicky vytříbené bicí pro mne postrádají trochu té muzikálnosti "si hrát".
Na kytaru a basu hraje Jim Mateos,jako na všech ostatních albech.
Pokud kapela začne hutnit (obzvláště je to patrné na první skladbě), nelze si nevzpomenout na počátky Black Sabbath. Pomaleji, ale o to důrazněji řeže jak kytara, tak basa.
Na můj vkus by to řezání mohlo být víc, těch psychydelicko vyprávěných pomalejších částí ( nelze si připomenout Pink Floydy) je tam více než by mělo. V některých místech alba mě přišlo na um zase jméno Sister of Mercy.Nicméně placka se dotočí dřív,než si uvědomíte,že už je osm skladeb za vámi.

Otěže skádání byly na bedrech Mateose a Moora.
Po nahrání hudby pak dodatečně dokopal tlukot bicích samostaně Harrison.
Texty jsou jako vždy pesimismus sám a z celého alba vyzařuje taková zvláštní smutně naštvaná nálada.
Jako když se ráno vzbudíte a máte blbej den a večer už to nevydržíte a šlehnete o zeď polorozpitou lahví.

Bohužel takto "poctivých" rockových věcí poslední dobou moc není. Dal bych za sebe chvalitebně výborné, ale při psaní a při poslechu zároveň se upíšu a kopnu jich tam PĚT.