Reakce na recenzi:

Marcelus - @ 02.04.2012

K tomuhle interpretovi a tedy i albu jsem se dostal díky jeho spolupráci s Robertem Frippem - vůdčí to osobností arciprogresivní kapely King Crimson, jehož elektrickou kytaru můžeme na této desce najít hned ve třech skladbách.
Velmi mě překvapilo, že na serveru allmusic.com jsou Enova alba ceněna tak vysoko – celkem sedm jeho alb má 5 a tedy maximální počet hvězdiček (jen tak pro zajímavost: Pink Floyd mají takto ohonorovaná pouze 3 alba, King Crimson dokonce jen jedno). A ačkoli toto album propadlo v dobových hitparádách, později se mu dostalo zaslouženého uznání a někteří kritici či publikace ho dokonce zařazují do žebříčků nejlepších desek hudební historie.

Album samotné ve mně rozehrává představy, že je celé opravdu o nějakém dalším světě, o jiné modré planetě, ke které míří nekonečným vesmírem mezihvězdný koráb. Tento svět je na albu představen ze dvou perspektiv: z té lidské, plné naděje, snění a chuti začít znova (tuhle polohu reprezentují převážně skladby s vokály).
Perspektiva druhá je ryze technická, studená. Přístroje či sondy monitorují a analyzují planetární živly a procesy, ale jsou to jenom data. Je to jen fyzika, nikoli metafyzika. Bez hřejivého tepla kterékoli formy bytí. Proto tolik syntezátorových a jiných efektů a absence hlasu.

Tyto dvě polohy se různě střídají a proplétají a dohromady tvoří velmi harmonický celek. Je to zkrátka album, které ve mně něco (převážně pozitivního) vyvolává a je tak trochu jiné než to, co obvykle poslouchám.