oř - @ 04.02.2017 | #

O desce která tu čítá na 24 recenzí! těžko napsat cokoli, co nebylo alespoň jednou vyřčeno a k jejímu obsahu se jistě vymezila valná většina korespondentů. Jelikož hudbu vnímám jako čistě subjektivní pojem, který k sobě váže chuť, náladu, emoce, nebo místo a vzpomínku, nebudu tu psát žádné fantasmagorie o tom, že se ROZHODNĚ jedná o nejlepší dílo Pink Floyd. Za a) si to nemyslím a za b) taková věta svádí ke spekulacím. Je to názor jedince v onu chvíli pro něj jediný přijatelný, takže vlastně podsouvá a vnucuje pohled ostatním, tudíž jde o čistou fikci, blamáž které se pisatel dopouští a nejspíš si ji přeje dosáhnout. Wish You Were Here jsem vlastně léta neslyšel a důvod proč o ní píši a proč ji vlastně v tuto chvíli poslouchám vězí někde jinde. Rčení Cherchez la femme neboli za vším hledej ženu, je s recenzí spjato pupeční šňůrou. Byla to má žena která si před pár dny toto album pustila a neprojít okolo... Když jsem se přiblížil do její blízkosti, zrovna se místností vinula překrásná saxofonová melodie na konci úvodní skladby a identifikace nahrávky byla velice rychlá. Na otázku proč posloucháš zrovna Floyd a jejich Wish jsem dostal odpoveď typu- měla jsem na ni chuť, protože ji mám nejraděj a taky prý kvůli milované titulní skladbě. Tím jsem se ale nechtěně dostal opět na začátek, kde se hovoří o desce jako o nejlepší z diskografie britů. Kdybych měl například vybrat nejpřeceňavanější skladbu Pink Floyd, titulovka této nahrávky to jistě vyhraje. Těch 44 nahrávacích minut musí být naplněno nějakou vnitřní magií, která posluchaše po celou dobu hypnotizuje a upíná k sobě, určité části posluchačstva tak vytváří iluzi o její velkoleposti a neporazitelnosti. Nebudu tu o desce pochybovat, nebo ji krájet skalpelem jako pánové Gratias a Wright (aniž bych chtěl snižovat jejich entusiasmus, ta obludná délka jejich románů mě zamezuje najít špetku chuťi je vůbec přečíst), přesto se domnívám že její kompoziční charakter obsahuje zhruba polovinu revolučních manýr, kterými se může pyšnit deska předchozí nebo následující. Mezi nimi je Wish You Were Here pouze nevinná přísedící. Jistěže, pořád jde o muziku dostatečně náladotvornou, úchvatnou a geniální. Hodnocení je samozřejmě nejvyšší, vždyť říkám, vnitřní magie.

jiří schwarz @ 05.02.2017 00:54:31 | #
Je trochu únavné číst dokola o tom, která deska z řady skvělých je nejlepší (nejen zde, myslím zcela obecně). Umělecká díla nejsou sprinteři, mezi kterými vyhraje ten nejlepší-nejrychlejší. Máš zčásti pravdu, záleží i na náladě (která je subjektivní), ale i na jisté objektivní umělecké kvalitě, která je ovšem velmi těžko definovatelná a její vnímání je také dost subjektivní. Já asi nejvíc z PF miluju Atom Heart Mother (ale to neznamená, že ji označuju za nejlepší), ale mnohokrát poslouchám dle nálady i jiné.

Na této desce jsou písničky (ta titulní je pro nás, kdo jsme prožili její vydání, skutečně až kultovní, holky to chtěly zahrát ad každého, kdo držel kytaru v ruce ), a skladba Shine on you... je zase svým zvukem, způsobem použití synťáků a vším možným zcela odlišná od předešlé i následující desky, tudíž unikátní a proto v mém hodnocení stojí vysoko.