Reakce na recenzi:

Kristýna - @ 17.09.2013

Cruel se po čtyřech letech dali opět do práce a vzniklo z toho akustické CD Krutá tráva. To nám nabízí pět skladeb, z nichž čtyři se objevily již na jejich debutu Ekvilibrium z roku 2008. Tehdy ale samozřejmě „elektricky“. Jedinou novinkou je tedy Tanečník na spáleništích, ke kterému Cruel natočili i povedený videoklip.

Inu, zatímco u jejich prvotiny jsme mohli pozorovat skutečně rozmanitou plejádu různých stylů, na tomto albu se kapela – dost možná neúmyslně – úplně odprostila od svého žánru; tedy progresivního metalu. Plně tak vyjde na povrch onen španělský temperament a dálněvýchodná melodika s keltskými kořeny. Ono to zní až trochu směšně, ale je to tak. Takto se kapela sama popisuje a já si myslím, že vlastně docela opodstatněně.
Toto album toho má s metalem už opravdu pramálo společného. Z Cruel se na tomto albu de facto stala kapela produkující hudbu ve stylu world music. Nutno podotknout, že opravdu ne úplně běžnou a nadmíru kvalitní. Každopádně je třeba následující řádky brát s mírnou rezervou, neboť hudba podobného rázu není mou doménou.

Album začíná novým kouskem Tanečník na spáleništích. Velmi se mi líbí kytarová práce s typicky španělskými rytmy, a také velice pěkná basová linka. Bezpračová kytara tomu dává jakýsi punc jedinečnosti, a když začne hrát unisono s pianem, vždy mě okouzlí. I po několikerém poslechu. To samé platí i o všech možných klavírních finesách, které zde předvádí Marek Neckář. Výborná, důmyslně odvedená práce.
Když kytary začnou hrát melancholicky posmutnělou melodii, je jasné, že je tu Svízel přítula. Klavírní vyhrávky plní stejně podstatnou roli jako v předchozím kousku, ale přesto skladbě plně vévodí kytary. Musím říct, že se nám Svízel přítula pěkně vybarvil. Krásná práce s dynamikou, emocemi nabité vokály a stopy protkané pěknými detaily. Akusticky tato skladba vynikla mnohem více než na původní verzi, kde dojem kazí příliš agresivní rytmika, dvojšlapka a hlavně kytarová hra, která z této krásné skladby dělá – když to trochu přeženu – plytký power metal.
Následuje Maroko I, které se od verze na Ekvilibriu zase tak moc neliší. Dokonce bych řekla, že se původně povedlo o malý kousek lépe. Čiší z toho čerstvost a dravost, zatímco verze nová se mi jeví jako klidnější a trochu rozvláčnější. Je tedy těžké posoudit, která verze je „lepší“. Záleží na úhlu vašeho pohledu.
Shah mat mě baví. Musím říct, že akusticky má opravdu něco do sebe. Je krásné, že se naprosto odkyje struktura skladby, a ta tak vyzní naprosto přirozeně a až překvapivě čiře. Je pro mě rozhodně příjemným překvapením, když se kapela rozhodne odestřít skladby a ukázat, že to jde i bez zkreslených kytar.
Zbyla nám tu Syberia. Opět se ukázala v tom nejlepším světle. Musím smeknout před textařskými schopnostmi Marka Neckáře, protože text k Syberii, to je čirá fantazie. Zatímco na albu Ekvilibrium se mi tato skladba zdála spíše úsměvná (viz má recenze), nyní už to vidím úplně jinak – tedy když jde o verzi na mnou právě hodnoceném albu. Jde vidět, že skupině velmi prospěla změna na postu zpěváka. Zbyněk Pošmura odvádí výtečnou práci, a je to na celkovém vyznění alba opravdu znát.

Cruel nedělají snadno stravitelnou prvoplánovou hudbu, ani se nevyžívají v prostoduchých instrumentálních exhibicích. Cruel jsou zkrátka osobití a dělají muziku tak, jak je baví. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem tuto jejich cestu vstřebala, ale nakonec se to přecijen podařilo. Krutou trávu shledávám jako velmi povedené album, a zároveň také jako takový experiment, který by kapela neměla dále jen přehlížet, ba právě naopak – tento svůj koncept rozvíjet a třeba do svých nových skladeb zařadit více akustických prvků.