Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 27.09.2017

Myslím, že surové a apokalyptické hřmění, které tahle kapela spustila v první půli devadesátek, dodnes obtížně hledá srovnání. Tohle album, spolu s následujícím Issues, mě oslovilo z jejich tvorby asi nejvíc - tady co položka, to rána mezi oči.

Stopa CD začíná až 13. položkou, a už nám se samply startuje It´s On! - typická vykloubená kornovská melodie, dochucená elektronikou, a pak totální odbrždění destruktivní metalické mašinérie se zbytkem zoufale se bránících zkroucených melodií.

Freak on a Leash začínají malovat dnes také notoricky známé samplující obrazce, zjeví se Davisův psychotický rapující hlas. Melodie, patentní pro celou tu moderní vlnu, ale i ospalost a pocity nudy, na konci totálně lomcující riffy.

Got the Life je hitovkou, kde korňáci skvěle pracují s vrstvenými melodiemi, věcička, kterou se jimi stvořený nu-metal inspiroval více než jen trochu. A do toho basa a pošuk a běs Davis - uff....

Dead Bodies Everywhere - čekali byste od takového lidumilného názvu snad nějaký smír či slitování? Lehké Silverovy údery, temné strunné záblesky a pak už klasický nástup riffové hradby, ve spolupráci s Fieldyho vražednou basou nemáte šanci kamkoli uniknout. Tož tedy upřímnou soustrast.

A máme tu další kornovský hit, Children of the Korn, jehož motivy taky asi znáte z TV, reklam a řady předělávek. Pokud by se mě někdo zeptal, co že jsou to zatraceně ti Korn, ukážu asi právě sem. Rap, vokální běsy, psychotika zápasící s melodiemi.

B.B.K. je založena tísnivé, pochmurně se zarývající melodii a hustém rachotu, který se spustí poté, aby vás definitivně dorazil. Čarodějný výkon Davise.

Pretty - začátek a chvíle napětí, kdy chudák posluchač netuší, co na něj ti blázni zase přichystali. Potemnělá, až gotická nálada se tu přirozeně mísí s kovovým hřmotem nejvyšší kvality. Apokalypsa se prohlubuje.

All in the Family do vás buší od první vteřinky drtícími Silverovými kladivy. Samply, nervní, dekadentní a naprosto vykloubená atmosféra, děsivý Davis na sebe bere snad sto podob. O klidu si nechte zdát.

Reclaim My Place je přehlídkou úchylné a zcela odbržděné Fieldyho basy, surové, nemelodické riffové údery a tuny elektroniky a na špici toho dortíků pan Davis, zase postpunkové, gotické doteky.

Podobný elektronický a samplový model přináší i Justin. Temné vzpomínky, černí démoni, děsivé údery zaostřených riffů kytar a zabijácká práce rytmiky.

Seed, proplouvající ve skoro šestiminutovém čase, je asi nejzdařilejší spojení kornovské tvorby s gotickými náladami. Vrchol neurotického, apokalyptického běsnění, tady je to nejhlubší dno.

Cameltosis má také industriální, drsný počátek, Davis ale přichází s rapem a nálada se přece jen trochu láme, i když od juchání jsme stále světelná léta. Mistrně je tu využitá členitá rytmika, Silverovo a Fieldyho číslo.

Závěrečný hymnus My Gift To You startují Davisovy profláklé dudy v pevné spolupráci s osudovými bicími ranami. Těžkotonážní riffové masáže, přelévající se přes nebohé posluchače jako lávová pole, opět Korn ukazuje, spolu s Meshuggah nebo Systém of a Down, jako moderní věrozvěsty. Všechny hodinové běsy jsou vypuštěny naráz a s děsivou energií. Sedm minut zmaru.

Tahle smrtící jízda dodnes u mě nemá slabšího místa. Ohromné množství hitů, typický sevřený zvuk, úzkosti, atmosféra absolutního tlaku a adrenalinu, která vás donutí srovnat tu rodnou hroudu se zemí s pokřiveným úsměvem. Ještě drtivější ale byly jejich koncerty, tam to bylo snad až za hranou možného. Za pět.