Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 24.08.2012

U mně se bude jednat o silnou nostalgii, protože jsem tohle album kanadské thrash legendy slyšel jako první (spolu s King of the Kill...)...

Nejvíc šokující pro staré fandy byl tehdy asi fakt, že tohle byl thrash metal skutečně jen okrajově, přičemž okrajově v pravém smyslu toho slova: do této škatulky jistě lze zařadit skvěle našláplou "šachovou" hymnu Knight Jumps Queen a dále trochu rozvolněnou úvodní a titulní věc a rozhodně poslední dvě skladby - zejména pak Don´t Bother Me, snad nejdivočejší skladbu alba, a těžkotonážní Brain Dance, uzavírající album. Na druhé straně ale k nemalému šoku všech fandů Waters ukázal nebývalý cit pro jasné rádiové hity - baladu Phoenix Rising a především naprosto popovou Sounds Good to Me, která přesto neodolatelně graduje kytarovým sólem v závěru... Zbytek skladeb je tak nějak na hraně mezi popem a metalem - No Zone a The Edge se snad přibližují více kovové hraně, Bats in the Belfry a v podstatě poloakustická Snake in the Grass spíše k té opačné... Tady záleží na tom, jaké je vaše momentální rozpoložení jako příznice kovového hřmění...pak vás skoro šacuju buď na nenávist, nebo na lásku. U mě je to možnost druhá, a to díky nebývalé síle hudební výpovědi, která je v deseti skladbách koncentrována. Vůbec není divu, že se jedná o komečně nejúspěšnější album Annihilator, které zaznamenalo ohromný úspěch hlavně v Japonsku...