Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 30.08.2012

Skupinu CCS si troufnu prohlásit za dnes zapomenutý projekt významného britského bluesmana řeckého původu Alexise Kornera. Ten významným způsobem vytvářel začátky britského bílého blues a má lví podíl na jeho úspěchu, na vzniku známých skupin a profilaci dnes pověstných hráčů… Myslím, že ji dnes budou znát pouze pamětníci, protože další desetiletí vlivem bouřlivého vývoje hudby se zachovaly nemilosrdně a na kapelu se zapomnělo. Nepamatuji se, že bych ani v rockových rádiích, nebo na menšinových stanicích, kde se hraje odvážnější jazz zaslechl byť jedinou skladbu tohoto sdružení…
Seznámil jsem se s nimi kupodivu na rockové diskotéce na počátku sedmdesátých let, kdy mezi dobovými rockovými skladbami zazněla famózní úprava skladby Led Zeppelin – Whole Lotta Love – zapamatovat si zkratkový název kapely nebyl až takový problém, ale problém naopak byl sehnat o téhle hudební společnosti v dané době více informací a ještě navíc dosáhnout na jejich album. Podařilo se mi to po mnoha letech na digipacku s remasterovaným zvukem a musím konstatovat, že je zde stále co poslouchat i dnes.
Album je projektem Alexise Kornera, hudebního aranžéra Johna Camerona a dánského bluesového zpěváka Petera Thorupa, kterého objevil Korner na turné v Dánsku a později se dokonce stal jeho zeťem. A tak se znovu vnořím do téhle osobité hudby plné proměn a nápadů…

BOOM BOOM – na začátku se ozve šum ulice s auty a hned potom nastoupí hudba. Je to cover slavného černého bluesmana Johna Lee Hookera. Díky aranžmá Camerona, zde máme rhythmandbluesový orchestr s řadou dechů a už se do hry vkliňuje popraskaný stylově čistý prokouřený hlas Alexise Kornera, v další fázi doprovázený Thorupem. Radost poslouhat. Dechy výtečně frázují, stejně jako oba zpěváci a z pozadí slyšíme riff elektrické kytary a nástup trumpetové sekce s prokreslenou rytmikou bubeníků a hráčů na percussion. Zní to jinak než Chicago nebo Blood Sweat Tears nebo britští Colosseum, ale pozitivní vibrace mě už asi neopustí…

(I CAN´T GET NO) SATISFACTION – další skladba je megahit Rolling Stones, které Korner pomáhal nepřímo formovat a zpracování téhle skladby jede ve velkém stylu. Opět výtečně frázující dechová sekce v akci, s dusající rytmikou. Peter Thorup má výborný hjlas a zvládá téma jedinečným způsobem. Teď ovšem, do tématu vstupuje i flétna za doprovodu percussion a rázné attacky dechů protínají virtuální oblohu správnými blesky údernosti a žhavení. Tohle není žádný utahaný jazzband, ale moderní znějící parta s ostrými přiznávkami a syrovými minisóly, která hraje na plný plyn, ale přesto ctí formu a styl. Tohle by klasický milovník rock and rollu mohl v r. 1964 těžko předpokládat…

WAITING SONG – krásně procítěná skladba. Elektrické piano má stejn ě tajemný bluesový feeling jako hlas Petera Thorupa. Akordický sled mi v něčem připomene Lucy In The Sky With Diamonds, ale tady nejsme na beatlesovské psychedelické půdě, ale v pořádně procítěném blues. Zvláště vypíchnuté jsou basy Herbieho Flowerse. Potom se skladba promění v uvolněný jazz s kontemplativními náladami, v níž dostanou saxofonisté a trombonisté svou příležitost. Po jejich odmlčení je zde zase perlivé zatemněné elektrické piano. Peter Thorup blues cítí do morku kostí a jeho interpretace je vemi přesvědčivá a emocionálně rozpoutaná, což by člověk u „chladných“ Skandinávců asi těžko očekával. Zajímavý píspěvek.

LOOKIN´ FOR FUN – ale jsme opět na horké půdě s dravými rytmickými postupy a ostrými dechovými švihy. Před mikrofon se zase vrátí se svým chraptivě vroucným hlasem Korner sledován Thorupem. Elektrická kytara dodá syrové akordy a rytmika šlape v mírně santanovském duchu. Je tady hodně akcentů a zajímavých bubenických breaků, což prezentují dva hráči za bateriemi a skvostné nástupy dechové sekce s rockovým základem. Odlehčení přináší uvolněná akustická kytara, která drží střední tempo. Famózní aranžmá Johna Camerona si dokáže jedinečným způsobem poradit s instrumentací stejně jako s vokálnín stavbou. Tady se rockový jazzband posouvá dokonce mírně k soulu…

WHOLE LOTTA LOVE – začátek s flétnou a akustickou kytarou je velmi subtilní a mpak to přijde. Geniální rockový riff a nad ním kroužící flétna místo zpěvu. Zdůrazněná rytmika dvou bicích souprav percussion zní velmi přesvědčivě, stejně jako krátké přiznávky hammondek a trombonů. Je úžasné sledovat, jak se jednotlivé nástrojové sekce na sebe napojují a prolínají. Je tady pořád napětí a dynamický prostor, který strhává svým dravým soundem. Při poslechu si trochu říkám, jestli JOČR, který pracoval s Blue Effectem na první Nové syntéze, právě tady netahal nějaké nápady a motivaci, jak si poradit se syntézou těchto stylů. Uprostřed zcela nečekaně do ticha zazní zpívaný fragment Thorupem, ale jinak máme co dělat s výtečně uchopenou instrumentální verzí.

LIVING IN THE PAST – a jedeme dál. Tentokrát to jsou Jethro Tull, kteří poslouží svvou skladbou, kterou Cameron zaranžoval do jazzové podoby s velmi dobře nastavenými rytmickými postupy – percussion a bicí zde výtečně kooperují, stejně jako odvázané saxofony s rockovým základem elektrické kytary a basů. Ani tady by mě nikdy nenapadlo, že se dá přetransformovat jasná melodická píseň minstrela Andersona do tohle progresivního jazzrockového útvaru. Žádná nuda, ani akademická nadřazenost. Spousta vitality a emocí ve správně promyšlených kulisách, kam se vejde i subtilní flétna….

SUNRISE – klavírní začátek jakoby přivolal ruského klasika Rachmaninova, ale posléze sem přicházejí přitlumené dechy – trubky a chmurné trombony z pozadí. Tklivé vybrnkávané tóny akustické kytary výtečně souzní s Kornerovým hlasem a připojíme-li klasický kontrabas, máme tady výtečné blues. Skladba se ale v další fázi mírně rozproudí do středního tempa se zemitými basy, dobře zorganizovanými rytmickými postupy a Korner se dobře doplňuje s Thorupem. Vracíme se opět do subtilní polohy, která pracuje s jemnými vizemi blues. Dále je ovšem přínos dechů spíše veden útvarem divadelního orchestru než jazzrockovým bandem.

DOS CANTOS – nástup skladby zní dost nasládle a umírněně a posluchač očekává, kam se tahle hudba posune. Pozvolná gradace skladby sem přináší více energie a rytmický pregnantnosti a dále se vracíme do spíše lyrické bluesové polohy – v níž opět výtečně vyniknou oba hlasy. Ve stereu se dobře prolínají a nostalgická atmosféra se spojuje se zvolna kypícím jazzrockovým duchem. Výtečné rytmické proměny a nástupy a attacky dechové sekce se proměnlivě křižují a zase jsme v nostalgickém tónu. Hudba samotná by mohla být v instrumentálních pasážích docela dobrým soundtrackem pro nějaký psychologický film. Tetelivý tón elektrického piana a flétny se lehce vznáší v křehkých obrazcích. A pak následuje dravý model rytmický proměn, kde mají výrazný podíl percussion a dunivé basy. Opět aranžérská, ale i instrumentální špička. Myslím, že s podobným modelem hudby by se dobře vyrovnal i další reformátor na britských ostrovech Graham Bond. Zase změna a velmi umírněný sound hudbu zatlačuje do pozadí a v popředí zůstávají oba zpěváci. Závěr je velmi umírněný.

WADE IN THE WATER – další rockovější příspěvek, kdy unisono kytary a baskytary zadá základní riff, ale dále se téma odvíjí ve výtečných jazzových aranžmá dechů. Rock se ovšem svým riffem vrací zpět a navíc je kořeněn elektrickým pianem. Tohle je další mistrovský kousek syntézy hudebních stylů, které se snažily prorazit na britských ostrovech nezávisle na americkém moderním jazzu své doby. Hudba má úžasnou enegii, eleganci, lehkost a přítom říznost a řádné základy.

Bonusy:

WALKING – tahle skladba pronikla do hitparády na 7. místo v Británii na počátku r. 1971. Je to v podstatě písnička s jazzovým modelem aranžmá omočená v rhythm and blues. Mohla by být klidně v repertoáru Joe Cockera, Leona Russella nebo Ginger Baker´s Air Force. Má ty správné proporce poctivé hudby ve spojení rocku, jazzu, blues, soulu.

SALOME – tahle skladba je také písničkou, ale má mnohem konkrétnější rockovou tvář danou dobře prokreslenými kytarovými party v dobře vymyšleném schématu s rytmickým základem. Fantastické pěvecké postupy Kornera a Thorupa. Práce se zvukem a aranžmá je prostě famozní a jste jakoby pořád v centru dění. Není ude vlastně nic, co by napovídalo nějaké nudě. Spousta plnokrevného muzikantství na plný plyn. Klidně by mohla být součásti veleúspěšného projektu Andrewa Lloyd Webbera – Jesus Christ Superstar….

TAP TURNS ON THE WATER – tenhle model hudby zní už ovšem hodně americky. Opět se dostal do hitparád a myslím, že i některé naše orchestry jej převzaly ve své době do svého repertoáru s vlastním aranžmá. Výtečná je i zpívaná část Kornerem a odpovídajícím Thorupem. Tady se posouváme k soulu, dechy mírně ustoupí do pozadí a vnímáme klavírní doprovody a rytmiku a jsou zde opět nástupy trubek a máme zde další model strhujícího soulu
s velmi dobře pojednanými proporcemi. Tady už bych si dokázal představit CCS jako derivát Blood Sweat And Tears – třebaže ne doslova…..

SAVE THE WORLD – poslední bonusový příspěvek se drží předešlého pojetí. Písňová část zní ve víceméně stejných intencích a dechové party pracují podle promyšlené strategie. Tady se ovšem CCS možná vrhají na půdu, která sice zachovává brilantní instrumentální výkony hráčů, ale kompoziční model přes všechny klady už trochu vaří ze stejných ingrediencí a očekávám nějaký zvrat, nečekanou proměnu, což se nekoná. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o bonusový kousek, sevřenost a koncepčnost samotného alba to nenarušuje….

Na CCS by se podle mě nemělo zapomínat. Možná znějí některé rockové bandy dnes moderněji, ale je třeba tomuhle sdružení přiznat, že má zásluhu na tom spojovat rockovou a jazzovou sféru do nového tvaru, a všichni „pionýři“ v tomhle ohledu mají nesnadnou úlohu a mnohdy se vedle uznání mohou též dočkat nepochopení.
Možná jsem měl v některých okamžicích důvod uvažovat nad čtyřmi hvězdičkami, ale podívám-li se na celý hudební projekt nějak komplexněji, nakonec mi z toho vychází pět hvězdiček!

Už mimo téma jenom podotknu, že po jejich rozpadu v r, 1973 založil Peter Thorup kapelu s názvem SNAPE, ve které hráli mj. ex-King Crimson – baskytarista Boz Burrell a bubeník Ian Wallace. Dnes dávno zapomenutá kapela…. Ale třeba si na ni nějaký pamětník vzpomene.