Reakce na recenzi:

Cossack - @ 29.10.2012

Martin Weaver:
"If you can’t play Wicked Lady loud – don’t play it!"

Já se o této kapele dozvěděl taky až letos – bylo to prostřednictvím Progboardu, konkrétně autora předešlé recenze, Hejkala – a po prvních posleších mě hned dostala…
(Díky Gunslingerovi jsem pak nemusel poslouchat jen jednotlivé kusy na YouTube, ale mohl jsem si obě „posmrtně” vydaná alba pouštět kompletně.)

Syrová a surová, nepříliš komplikovaná hardrocková psychedelie v minimalistickém pojetí se mi opravdu velice zamlouvá. Hlučná, drsná a temná muzika i texty. A stejně jako blues, ani metal v ní nechybí – jestli „existoval” nebo ne je naprosto nepodstatné.
Velmi sympatická je rovněž stopáž skladeb, která má v průměru lehce přes sedm a půl minuty (nejkratší "Rebel" má asi tři a půl minuty, nejdelší "Out Of The Dark" přes deset a čtvrt), takže si posluchač hudbu náležitě užije.

Ačkoliv by bylo bláhové očekávat nějakou brilantní produkci a křišťálový zvuk (je to underground!), kvalita nahrávky není nijak hrozná. Zvláště když vezmeme v úvahu, důvod jejího pořízení; skupina si takto „archivovala” svůj repertoár, aby věděla, co a jak hrát. Vydání nosiče nebyl cíl, toto byla „koncertní” kapela. A jsem přesvědčen o tom, že na živo to musel být vynikající „mazec”.

Hříšná dáma byla trojice „konzumentů všeho možného i nemožného”, která si na nic nehrála, jen hrála svůj bigbít, od srdce a od podlahy…
A my si ho teď můžeme naplno vychutnat!

Mám slabost pro „kultovní” spolky (byť by měly jen lokální charakter), takže 4 a půl hvězdy zaokrouhlím na 5.