Reakce na recenzi:

horyna - @ 06.10.2016

Má cesta ke kanadským Mystery vedla po ose, Yes-Fly From Here, David Benoit-Mystery-Beneath the Veil...
Neznám první dvě alba souboru, ale u této sbírky musím přiznat, že kapela předvádí zcela jedinečné výkony a tato dospělácká kolekce se dokáže zařadit po bok mnohem protřelejším a zkušenějším kolegům z progresivní branže, svým jedinečným harmonicko aranžérským pojetím dokonce mnohé z nich předbíhá.

Jestliže se začátek tváří spíše tradičně a uplakaně kytarové akordy příliš zajímavě nevyznívají, hned druhá, titulní Beneath the Veil of Winter's Face- nás z tohoto omylu vyvádí. Zde se plně sází na atmosféru, pracuje se s modulovaným vokálem a nástrojové bohatsvtví se otevírá do značné šíře. V Benoitově hlase cítíme zvláštní tajemno a melancholii zároveň. Při třetí Snowhite- se krásně pracuje s basovými běhy, hlas je zastřený a klávesy dostávají nádech mystična, zajímavá stavba písně posluchače nenudí ani chvíli. Po těchto dvou pomalejších kusech, deska ve svém středu krapet zrychlí a tři reprezentativní písně svou délkou značí, že se i v nich budou prodírat na světlo progresivní elementy. Mám je rád všechny, zmíním například údernou hymničnost The Scarlet Eye, či na mohutných klávesových bedrech nesenou The Third Dream- vyznívající více klasicky, se silným nádechem patosu v prezentaci Mystery, ale ani ona neztrácí kouzlo osobitosti. Ovšem to nejkrásnější, nejepičtější se náchází v poslední třetině desky, jsou to tři po sobě jdoucí pomaloučké, velice senzitivní a melancholické věci, kde hned první z nich Voyage to the Other Side- pro mne představuje vrchol tvorby těchto kanaďanů. Hmatatelně okouzlující a neuvěřitelně cituplná, silným emočním nábojem nesena píseň, kde klávesy a kytarové melodie, či sóla ve spojitosti s Benoitovým procítěným vokálem vytváří skutečně nadpozemskou atmosféru. Na tuto píseň se vždy ohromně těším a věřím že v osobním žebříčku nej skladeb by se nacházela hodně, hodně vysoko. Na stejné úrovni, ovšem s jiným nástrojovým spektrem se pracuje v The Sailor and the Mermaid- a výsledek není o nic méně poutavý, akusticky panenská čistota, oděna do aranžérsky perfekcionalistického zpracování. A i devátá The Awakening- naplno poodkrývá kompoziční talent a hráčský um hlavní persony, multiinstrumentalisty a šéfa Michela St-Père, kterému úchvatně sekundují Benoitovy hlasové kreace.
Konec desky se snaží zanechat pozitivní dojem a rockově odpichnutá The Preacher's Fall- touží vyjmout album z onohu posmutnělého oparu, ovšem emočně, je od svých předchůdkyň velice zeštíhlena a vyznívá spíše do ztracena.

Velké plusové body si kapela zaslouží za výtvarně fotografické zpracování bookletu, kde při pohledu na některé fotografie jedinec opravdu žasne.
Předlouho mi trvalo se naplno do alba ponořit, ze začátku mi vyznívalo značně jednotvárně, postupně se však tato doměnka přetavila v okouzlující podléhnutí.