Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 21.01.2014

Tento skvost novodobé progresívní hudby jsem si svého času koupil hned několik měsíců po vydání a dodnes patří do mého abslutního metalového osobního "topu". Ač si nemyslím, že by jméno Devina Townsenda (jinak Strapping Young Lad) bylo u nás neznámé, stále mi připadá, že jeho geniální hudební vyznání nejsou patřičně doceněna. Už proto, že ač propojeny jeho základním rukopisem, jsou v podstatě všechny jeho sólové desky jiné.

Čtvrtou sólovou desku Terria se Devin rozhodl pojmout jako vyznání neutuchající lásky ke kanadské domovině, a sáhl při jeho realizaci pro výrazivo od popu, heavy a thrash metalu až po progresívní rock. Filigánské hudební detaily, zejména kytarové a klávesové střípky tak protékají až k těžkotonážním riffům, Devinův šepot se nadechuje až k agresívně zpívaným refrénům. Album jako celek tak neskutečně působivě osciluje od intimity k naprosté monumentalitě a působí na mě jako celek až neuvěřitelně pozitivně. U mě jasné hymny žánru představují Mountain, Earth Day nebo Canada s famózně emocionálním refrénem, naopak smrtelně šlapající The Fluke a snad úplný vrchol alba - Nobody´s Here, kde se na ploše sedmi minut střetávají až pagan metalové nálady s Pink Floyd. Výsledný koktejl až neodolatelně hraje na struny citů a celá tato hudební exploze vrcholí u Stagnant, která mě vždy naprosto pohltí svým pozitivním nábojem. Nevím o mnoha deskách, které by měly podobné vyznění.

Devin Townsend vytvořil tímto skvostem jedno z jeho nejlepších, ne-li vůbec nejlepších počinů. Jistě v mém hodnocení hraje roli i nostalgie a spousta příjemných chvil strávených s touhle hudbou, ale o jeho trvanlivosti svědčí i to, že se mi za tu dobu ani v nejmenším neoposlouchalo - ba naopak, vždycky se přistihnu, že jsem tam našel nějaké nové intimní zákoutí. Jiný než plný počet u mě nepřichází v úvahu...