Reakce na recenzi:

- @ 07.11.2012

Britská trojice, známá hlavně díky skladbě „Supermassive Black Hole“,která byla použita ve filmu Twilight, přichází po třech letech opět s novou deskou ,která nese název The 2nd Law.
Pokud někoho nepotěšila poslední deska „The Resistance“, kde se kapela pustila do menších experimentů a která byla trochu netypická pro dosavadní tvorbu Muse, novinka může některé posluchače opět překvapit. Muse zde zabrousili do trochu jiných vod,nechali se inspirovat dubstepem,ale i třeba filmovou hudbou,přesto se z nich částečně vytratila originalita. Inspirace v U2 nebo opět v Queen vás bije u některých skladeb do uší,dokonce i v některých skladbách Muse vykrádají sami sebe. Kombinují zde více žánrů dohromady,což může na hodně posluchačů působit chaoticky a může to odradit zaryté fanoušky,ale naopak i přilákat širší vrstvu posluchačů.

Hned první skladba „Supremacy“ na vás může působit jako menší comeback ke starší tvorbě a to především díky kytarovým riffům doprovázenými smyčcemi,které mi i trochu připomínají prvky filmové hudby,což beru určitě kladně, a také známým frontmanovým falzetem,kterým si u mě vysloužila první místo na albu. Při poslechu druhé písničky „Madness“ se mi chce brečet,ne snad kvůli emocím,ale proto,že se Muse vydali zrovna tímto směrem. Tahle skladba zní nezajímavě,skoro jako kdyby se Matt nechtěl párat s něčím složitým a zremixoval nějakou popovou skladbu. Přesto někteří fanoušci berou tuto skladbu jako nejlepší počin na albu.
Skladba „Follow me“ zní asi nejvíce netypicky z celého alba,jelikož se zde Muse nechali inspirovat dubstepovým „králem“ Skrillexem,jehož vliv je nejvíce patrný v refrénu.
Zajímavostí na The 2nd Law jsou skladby – „Save me“ a „Liquid State“, které napsal a také na albu zpívá baskytarista Muse - Chriss Wolstenholme. První z jmenovaných mi přijde příliš zdlouhavá a navíc je pomalá,takže po chvíli ztratila mojí pozornost,druhá už je více "rockovější",ale z kytarové melodie zde cítim vliv z jejich starší skladby Unnatural Selection.
Jako vrchol beru poslední dva kousky „The 2nd Law: Unsustainable“ a „The 2nd Law: Isolated System“ , které možná zachránili celé album od zkázy. Obě skladby zní jako hudba ke katastrofickému filmu. Refrén „Unsustainable“ zní jako řev motorové pily vetřeleckého robota,za to „Isolated System“ přináší poklidný konec doplněný klavírní melodií.

Celé ablum ve mně vyvolalo mnoho myšlenek a také názorů,že si ho po prvním poslechu už nikdy nepustím,přesto jsem mu dala šanci a po více posleších mi některé skladby utkvěly v paměti. Možná proto,že je The 2nd Law složeno v trochu jednodušším duchu,čímž může být také snadno oposlouchatelné,přesto ho hodnotím celkem kladně,jelikož jsem čekala větší průser.

5/10