Reakce na recenzi:

Snake - @ 18.01.2013

Friedmanova sólová prvotina je pěkná nakládačka. Heavy metla "ako britva". Svou troškou do mlýna přispěl i spoluhráč z Cacophony Jason Becker,ale jinak si všechny kytary (včetně basy) nahrál Marty sám a precizní bicí namlátil Deen Castronovo.

Marty se nepouštěl do žádných větších akcí a nahrál album tak, jak mu to šlo v dané době nejlíp. Vliv Cacophony je tak velmi patrný. Metalová symfonie. Kila navrstvených kytar. Jednou řvou jak Štuky nad Varšavou, pak zas naříkaj a kňučí jak zpráskanej pes. Thrashing a hned nato dotek klasiky. Melodie, cukr, bič. Do oušek mi to leze i po letech báječně, a to už jen z toho důvodu, že se na Dragon´s Kiss podařilo dosáhnout čistšího a průraznějšího zvuku, než na již zmiňovaném debutu Cacophony. A rozhodně mi nechybí zpěv Petera Marrina.

Za nejvydařenější kus považuji sedmou Forbidden City - od kvaziakustického úvodu přes mohutný nástup až po thrash speedové inferno. Neméně agresivní je i taková Anvils, naopak jemnější (až ambietní) nálady přinesou Namida (Tears) či klasická kytarová balada Jewel. Ale to bych mohl vyjmenovat všechny skladby jednu po druhé, každá přináší něco zajímavého. Všechny mají výborné melodie a u poslechu se ani na okamžik nenudím.

Po druhém a komerčně ne tolik úspěšném albu Cacophony chytil Marty Friedman laso od Megadeth a s natáčením sólových alb bylo na pár let utrum. Vrátil se v roce 1992 deskou Scenes, ale to už byla úplně jiná písnička. Každopádně Dragon´s Kiss řadím jednoznačně k nejlepším albům, která na poli tohoto žánru v osmdesátých letech vznikla. Dávám maximum.