Reakce na recenzi:

Libor - @ 14.01.2013

U skupiny Angel jsem si, na dlouhou dobu, vystačil pouze s velmi dobrým debutem. Až po mnoha letech, již v době internetu a lehčímu přístupu k, dříve nedostupné, hudbě jsem se seznámil i s dalšími alby této pompézní pětice. V té době jsem byl již hrdým vlastníkem debutu na CD a rozhodl jsem se prozkoumat i jeho následovníky. A jako první bylo na ráně album "Helluva Band" z roku 1976.

Personální složení nedoznalo žádné změny, deska se však, na první poslech, jeví jako více hard rockově sevřenější, pompa zůstala, ubylo ale glam rockových maličkostí. Album, tak jako předešlé, vydala firma Casablanca a Angel byli v té době již vyhlášenou, až kultovní kapelou, přinášející na svých koncertech výraznou a propracovanou porci "slavnosti vizuálního zážitku", jak pravil jeden nejmenovaný klasik.

Deska "Helluva Band" přináší devítku různorodých skladeb, na celkové ploše potěšitelných 45´.
Úvod desky začíná velmi nadějne. První tři skladby určitě patří k tomu nejlepšímu z obsahu kolekce.
"Feelin´Right" je šlapavá, rytmicky rychlá věc s určitým hitovým potecniálem a příjemnou melodií.
Druhá, téměř devítiminutová "The Fortune", nabízí postupně se rozvíjející kompozici s dramatickou stavbou a klenutou melodií, lámající se v druhé polovině do slušného rockového nářezu, podporovaného naléhavým DiMineho zpěvem.
Také trojka "Anyway You Want It" příliš nevybočí z kvalitně zvoleného materiálu a jde asi o nejhitovější skladbu celé desky, s chytlavým refrénem, šlapající rytmikou, rifující kytarou a vyrazným klávesovým podkresem.
Čtvrtá "Dr.Ice" je střednětempá skladba se zasekávanou kytarovou hrou a nikterak výraznou melodií.
Melodicky nejsložitější, ale také nejtěžkopádnější písní, je temná "Mirrors" se silovým zpěvem a slušně sólující kytarou.
Číslo šest "Feelings" je první výraznější problém v repertoáru Angel. Nasládlá, cukrová melodie ulepila kytaristům struny a jde o první výraznější náhled komerce a vypočítavosti, v plné síle se projevivší na dalších deskách kapely. Nebrat !
Následující "Pressure Point" je protkána až blackmooreovsky znějící kytarou, rychlým tempem, vypjatým, ale místy až nepříjemně zkresleným drsnějším vokálem a příjemně kolorujícími klávesami.
Předposlední "Chicken Soup" se nese v podobném, jen trochu volnějším, duchu. Chybí však nějaký melodický nápad, kterým by skladba vyvrcholila, nebo někam vyústila.
Poslední tečkou je reminiscence na debut a jiná varianta andělského tématu. "Angel Theme" je o něco delší a rytmicky výraznější debutu a jde o příjemné zakončení celé desky.

Říká se, že druhá alba jsou prubířským kamenem mladých kapel, zda překonají své nadějné debuty a budou se dále rozvíjet, nebo zůstanou na poloviční cestě. Angel se to nepodařilo. "Helluva Band" je sice vyhranější a sevřenější, než deska první, ale jaksi melodicky rozmnělněná a na nápady řídší.
Jakoby jste si zalili kafe "druháka", nebo jeden pytlík použili na dva šálky čaje.
Přesto je to stále velmi dobře poslouchatelná kolekce držící si slušnou úroveň.

Na třetí desce "On Earth As It Is In Heaven" (1977), ale zejména na následujících "White Hot" (1978) a "Sinful" (1979) šla kvalita výrazně dolů a zejména pro poslední dvě jmenovaná alba platí, že kde není invence, projeví se komerce.

Tomuto albu to však, zatím, nehrozilo. Dobré a zasloužené tři a půl hvězdičky.