Reakce na recenzi:

luk63 - @ 01.03.2013

Poměrně nedávno vyšel na dvojcédé záznam z vystoupení The Move v San Franciském Fillmore West, a to ze 17. října 1969. Kapela je zde zachycena ve své nejsyrovější podobě a kdo má rád např. první desky Grand Funk Railroad, určitě si přijde na své.

Kromě písně Beautiful Daughter zde The Move představili celé, v té době připravované LP Shazam. Dále zde máme jednu píseň z debutu a další tři převzaté věci, které v oficiální diskografii The Move nikde nenajdeme. Tehdejší turné po USA zastihlo kapelu v období, kdy ráda hrála covery, což se projevilo i při výběru repertoáru pro sanfranciské koncerty (i na již zmíněném albu Shazam).

Záznam je uveden výbornou hardrockouvou předělávkou "Open My Eyes" od Todda Rundgrena (ten jí natočil v roce 1968 pro debutové album se svými Nazz i později s Utopií). "Don't Make My Baby Blue" (Barry Mann & Cyntia Weil) se od studiové verze ze Shazam moc neliší. O "Cherry Blossom Clinic Revisited" (je z vlastní dílny - Roy Wood) platí zhruba totéž, co jsem o ní napsal v recenzi na LP Shazam, akorát aranže jsou strohé - v rámci pódiových možností. A tak její jemnější pasáže zní naživo poněkud kostrbatě. To následující "The Last Thing On My Mind" od Toma Paxtona zde tolik neutrpěla. "I Can Hear the Grass Grow" z prvního LP skupiny je natažená asi minutovým sólem na bicí a pak dlouhou psychedelickou pasáží, ve které se nejvíc vyřádil Roy Wood se svou kytarou.

A máme tu druhý disk. Ten otvírá sedmnáctiminutová verze "Fields Of People" (Wyatt Day & Jon Pierson) od skupiny Ars Nova (je také ze Shazam). V ní se dočkáme dalších koncertních nezbytností a předváděček včetně sáhodlouhého a únavného indického motivu (nepoznám jestli jde o sitár nebo to zvádl Wood na kytaru + za doprovodu bicích). "Goin' Back" (Gerry Goffin/Carole King), zní oproti vzletné rok staré verzi The Byrds trochu upachtěně. To vlastní hit "Hello Susie" vrací The Move do jejich přirozenější tvrděrockové polohy. Závěrečná "Under The Ice" je opět od Todda Rundgrena, tentokrát z desky Nazz Nazz. Píseň je roztažena do téměř trojnásobné délky oproti originálu, ale nudě dlouhé kytarové exhibování příliš prostoru neposkytuje.

Nyní CD vypínám, protože následuje část koncertu - konkrétně úvod a tři skladby - z příštího večera. Ale jeho zvuková kvalita se mi zdá ještě horší.

Celý záznam je totiž ne úplně nejlépe zmixován, čehož důsledkem je tu a tam zbytečné zvýraznění zpěvu (i s jeho některými nedostatky). Kytara s basou jsou občas hůře čitelné, bicí se povedly. Kapela se i na pódiu snaží o sladěné vícehlasy, což se jí celkem úspěšně daří. Tento živák asi nikdy nebude patřit k těm opěvovaným a léty prověřeným rockovým klenotům, ale svou vypovídající hodnotu o tom, jak zněli The Move naživo, určitě má. Dávám lepších tři a půl.