Reakce na recenzi:

Danny - @ 01.03.2013

Scott Henderson je především jazzově nasměrovaný kytarista, který v oblasti cool jazzu patří mezi absolutní špičku. Proto si ho do svých projektů půjčovaly a půjčují veličiny jazzových fúzí Jean-Luc Ponty, Joe Zawinul, Chick Corea a mnozí další. Touhu po šťavnaté jazzrockové hudbě s příměsí funku, blues a řady dalších ingrediencí si už bezmála třicet let Henderson uspokojuje v jím založené kapele Tribal Tech, v daném ranku jedné z nejlepších na současném hudebním světě. V roce 1994 možná trochu překvapivě nahrál a vydal album v zásadě tradičních bluesrockových písní a jde z mého pohledu o velmi zdařilou kolekci, už proto, že i v ní své jazzové cítění nezapře. Kromě chybějícího baskytaristy Willise mu s ní společně s řadou hostů pomohli jeho kumpáni z Tribal Tech: Kirk Covington (bicí) a Scott Kinsey (klávesové nástroje).

Albu dominují stylový a instrumentální nadhled, radost z hudby a zvláštní pohoda - a skvělý Henderson. Je jedno, jestli hraje dlouhé sólově pojaté riffy, nebo dobarvuje bluesové vokální party, nikdy nesklouzává k prošlapaným cestičkám a snaží se vymýšlet nově postavené vyhrávky (hezky rozházené jsou v rychlé instrumentálce "Milk Bone"); vždy ale se zřetelnými odkazy ke klasice: stačí dobře poslouchat třeba titulní "Dog Party" a soustředit se na kytaru. Henderson neničí bluesrockovou tradici experimentální svéhlavostí, ctí formu i náladu a je hudebně zábavný. Je slyšet, že i blues umí a baví ho - "Fence Climbin´ Blues" a vypjatě pomalé "Smelly Ol´ Dog Blues" jsou toho dobrým příkladem. Cestu ke kořenům kříženou Hendersonovou osobitostí pak představuje krásná (a krásně zazpívaná, tady exceluje Erin McGuire), triolově rozhoupaná "Same As You", jedna z mých oblíbených. Chvílemi jsme v lehkém jazzovém závanu a vše zní tak tradičně a samozřejmě, že si toho ani nevšimneme; jinde - v hybné "Hell Bent Pup" - objevíme zajímavé křížení tvrdšího rocku s jazzovou příchutí. To mě baví.
"Hound Dog" je už hodně letitá pecka, napsali ji Jerry Leiber a Mike Stoller a já ji mám spojenou s tím, jak ji zpíval Elvis Presley - tady je ovšem o mnoho tvrdší a stejně zní i sóla, kterými je prošita. Chvílemi jako nadzvukové letadlo.
Mám tohle album rád a obdivuju, jak se Henderson vypořádal s tím, aby v rámci zadaných forem vytvořil hudbu ryze vlastní. Každá píseň je jiná a to v blues rocku není vždy obvyklé. Tuto psí kolekci nasazuju pro zlepšení nálady, navíc tu najdeme i hudební vtípky, vyšinutá kytara v tečkovaně poskakující písni "Dog Walk" to dokládá.

Nadprůměrné album hodnotím nadprůměrně: čtyři hvězdy. V roce 2002 natočil Scott Henderson album, které je ještě odvážnější a pro mě lepší - jmenuje se Well to the Bone.