Reakce na recenzi:

Danny - @ 25.02.2013

Po zajímavém debutu Spears přinesli Tribal Tech v roce 1987 do hudebního světa novinku Dr. Hee, ve které na dva roky staré album navázali. Chvílemi to až vypadá, jako kdyby materiál obou alb vznikal současně, což může samozřejmě v některých případech být i pravda.

Doprovodnou plochu vstupní skladby "Dr. Hee" tvoří nepravidelné spletence, ústřední téma na nás v různých místech vykukuje a celá stavba slouží jako opora pro sólové party. Celek zní energicky a sóla se v něm pěkně doplňují s pevnými motivy. Výborný kus.
V "Outskirts" se nám autorsky představuje Willis a sází na úspornější prostory s jemnými tóny - ústřední melodie se poklidně a pěkně doširoka nese, jako by nevěděla, kde má meze. Střední pasáž s klavírním sólem je více vypjatá, hudební látka má jen hrubou harmonickou kostru a modálně narůstá. Závěr se vrací k ústřední melodii a jejím tónovým výbojům. Působivé.
"Mango Prom" je Hendersonova motivicky i rytmicky lehce roztříštěná kompozice; rytmus se trilově vlní, melodie jako by nedokázaly najít svůj směr - zní to velmi neklidně a zajímavě. Tmelem jsou tady basové běhy vespod, do nich je ukryta i tonální kotva. Sólově se opět představuje Henderson, jeho melodie jsou rozpínavé, a saxofonista Bob Sheppard. Ke konci, kdy nám kapela servíruje hlavní téma několikrát po sobě bez větší změny, už je skladba až dlouhá.
Will Boulware napsal další položku alba: jemnou a modálně nestabilní "Solemn", která pracuje s akordickou rotací jako podpěrou pro drobné sólové tahy, než se tačíte zaposlouchat, je konec.
"Salsa Lastra" má podstatu svého tepu ukrytou už ve svém názvu a proto je postupně vršena z úsečných motivů a výrazných rytmických ploch - v podkresu zní lehká sóla perkusí. Materiál není špatný, já bych tu ale přivítal méně rozbitých tvarů a čitelnější (byť fragmenovaný) průběh, není snadné tu spršku různých témat pochytat.
"Twilight In Northridge" stojí na jazzové kytaře a typickém hraní na pomezí doprovodu a sóla; skladba má lehký ráz, perkuse a Dutzova marimba tento fakt jen podtrhují. Motivy jsou trochu nevýrazné a spíš než plošně na mě skladba působí v izolovaných bodech.
Podruhé a naposledy je tu skladatelsky Will Boulware, druhý jeho příspěvek se jmenuje "Seek And Find" a je očividně postaven jako klavírní sólo s doprovodem; v něm je zajímavá basová figura s opakujícím se tématem, bicí si citlivě hrají s předsazenými akcenty; ve druhé části se přidává sólující Henderson a hudební tok má relativně jasný směr - nejde o nic převratného, ústřední téma není příliš silné a vše je postaveno tak, aby dobře sloužilo sólistům. Poslech je ale v rámci přehlednosti skladby celkem příjemný.
Než vypukne závěrečná skladba, nabídne nám kapela krátkou náladovku "The Rain" a vy máte pocit, že opravdu stojíte v dešti.
"Ominous" je Willisova skladba a je výborná, už základní hudební masiv má pozoruhodné a soudržné řešení melodií a akordických vazeb, přitom harmonie jako kdyby se chtěla točit ve spirále modulací; zvuk je krásně temný a kytarové sólo tento odstín ještě zvýrazňuje. Nejlepší věc alba.

Dobré album, které má řadu silných míst a taky některé okamžiky, ke kterým se dostávám poněkud obtížněji. Hodnocení mám stejné jako u debutu: tři a půl hvězdy (zaokrouhlím vzhůru).