Martin H - @ 15.05.2015 | #

Když v roce 1991 irská skupina U2 vypustila do světa album Achtung Baby, bylo to pro mě velké zklamání. Po desce The Joshua Tree silně ovlivněné americkou hudbou se na mě z reproduktorů valila směsice divných zvuků a pazvuků. Netušil jsem, že se k Achtung Baby po nějaké době vrátím a že budu nadšen. Především jsem pochopil, že The Edge je velice zručný kytarista, bez kterého by písně na albu asi zněly jinak – hůř.
Po úvodní Zoo Station přijde nádherná píseň Even Better Than the Real Thing. Poté následuje první vrchol alba, balada One, s nádherně procítěným Bonovým zpěvem. Další skladba Until the End of the World je v rytmice hodně ovlivněná tehdejší taneční scénou a ozdobená zkresleným kytarovým sólem. Následuje pro mě druhý vrchol desky, píseň Who´s Gonna Ride Your Wild Horses. Bono se v refrénu překonává a jeho „šalala“ mě přivádí k posluchačské extázi. Skladba samozřejmě stojí i na Edgeově rozcinkané kytaře. Přichází příjemná skladbička So Cruel vystavěná na jednoduchém klávesovém motivku, výrazné basové lince a silně zkreslené kytaře. Nad tím vším opět kouzlí svým hlasem Bono. Sedmou písní je velice výrazná The Fly se zajímavým falzetem v refrénu a skvělou kytarou (ta jakoby bublala, pískala a cinkala). Mysterious Ways ve mně vyvolává pocit cesty po arabských zemích. Nevím, možná je to rytmikou. Nyní je opět na čase zvolnit písní Tryin´ to Throw Your Arms Around the World. Po ní následuje opět silně taneční kousek Ultraviolet (Light My Way) s tradičně skvělou kytarou a vynikajícím Bonovým zpěvem. Předposlední skladba Acrobat začíná směsicí divných zvuků, důraznými bicími a basou a do toho všeho začne Bono čarovat svým hlasem a The Edge svou kytarou. Další vrchol alba. Skladba Love is Blindness je už jen jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, která tuto výbornou desku uzavírá.
Když jsem toto album znovuobjevil, tak jsem byl jednak starší, jednak hudebně vyzrálejší a snad i tolerantnější. Achtung baby se pro mě stalo absolutní klasikou.

Mayak @ 17.05.2015 10:08:08 | #
V tomto smere sa vlastne tiež pridávam - U2 aktívne nepočúvam už hodne dlho, doma by som si pri záplave kvánt inej hudby iste nič od nich nepustil, (v komerčných rádiách, ktoré tiež vôbec nepočúvam, ich je stejne až - až), posledný vlastný album, čo som od nich mal, bol ešte vinyl, práve "The Unforgettable Fire", ktorý ma v svojej dobe očaril - potom už vlastne nič, ani preslávený a glorifikovaný "The Joshua Tree". Vnímaním hudby som bol v tej dobe už celkom inde. Nikdy som ani nemal tendenciu vlastniť nejaké CD od týchto Írov... považujem to istým spôsobom za nosenie dreva do lesa ...