Reakce na recenzi:

horyna - @ 24.06.2017

Tvorba kapely U2 vyvolává v hudebním světě hodně protichůdných názorů. Jsou mezi námi ti, kteří skupinu bezmezně obdivují a jdou za každým jejím albem hladoví jak vlci. Po jejich boku absolvují gigantická světová turné (díky čemuž se z U2 vyklubala největší koncertní kapela posledních let) a rozplývají se při pohledu na své miláčky. Je tu ale i skupina (určitá část se nachází i mezi progrockery), která jimi buďto opovrhuje, nebo je kapela nechává zcela chladnými. A pak je hrstka nás ostatních, kteří Boňáky můžou jen v určité etapě a rádi si poslechnou dvě, tři kvalitní desky.

Uznávám přínos kapely pro rockový svět, politické záměry jejich vůdce mě nechávají chladným, ale nepopírám, že hudbu tvořit dovedli. První desky se svezli na vlně oné doby, ale pak přišlo strhující dílo Joshua Tree a svět objevil novou ikonu. Ještě dál šlo moderní kompoziční dílo Achtung Baby a podle mne dorazilo na nejvyšší metu, které byla kapela ve své existenci schopna dosáhnout. Elektronické éra - Zooropa a hlavně nechutný Pop jsou už hodně mimo. A až návrat k písňové tvorbě prostřednictvím All That... dokázal z kapely vykřesat nový a kvalitní umělecký potenciál. Myslím si, že s každou další hudební várkou, už kvalita kapely opadává (stagnuje) a ta se pohybuje na jistotu v mantinelech svojí "progrese". Alespoň fanoušci dostanou to, co čekají a nemusí se děsit dalších elektro odpadů.

Achtung Baby vnímám především jako dílo producentů. To jejich rukou dostává šmrncovní moderní výraz a jak Brian Eno, Daniel Lanois i Steve Lillywhite se maximálně vepsali do jeho drážek. Z celého konceptu nejraději poslouchám vzletnou a dýchající čtveřici skladeb Until the End of the World, The Fly(bože ty Bonovi výšky), Ultraviolet (Light My Way) a Acrobat, plus nádhernou baladu Love is Blindness.