Reakce na recenzi:

Petr Gerneš - @ 05.07.2013

Eponymní deska Alice In Chains vyšla pět let po Faceliftu a k mému uchu dolehla pět minut poté, co jsem jejich debut doposlouchal. Musím říci, že ten časový rozdíl je v hudbě slyšet. Na prvním albu hraje sice depresivní, ale neskutečně silná a energická heavy-metalová formace, držící pospolu, na třetím podle všeho neskutečně rozhádaná kapela, jejíž leader postupně začíná ztrácet kontrolu nad svým životem. Do hudebního materiálu, obsaženého na tomto albu, se to vskutku hodně promítá. Je sice vysoce kvalitní, ale za předchozí tvorbou skupiny poněkud pokulhává, navíc se většina skladeb nese prakticky ve stejném duchu, v přímo nesnesitelné temnotě. Změn nálad je tu opravdu málo, písně jsou založeny na vcelku jednoduchých rytmických a melodických schématech, nad nimiž krouží dva vokály v hodně znervózňujících dvojhlasech, přičemž ten Staleyho působí pouze jako stín toho mocného hlasu, jenž zní na Faceliftu.
Při poslechu tohoto alba si vždycky vzpomenu na výkřik frontmana této kapely, který uzavírá jejich první placku :,, Follow me down! Sexual chocolate, baby!", tj. ,,Následuj mne dolů! Sexy čokoláda, bejby!" Vždycky mám pocit, že to ,,dole" je zde, že celé tohle album mapuje zničenou mysl tvrdého heráka. Pro relativně čistou duši jsou tyto záležitosti ovšem naprosto nepochopitelné, a navíc je podle mne pro ni nezdravé utápět se neustále v nihilech té nešt´astné osoby. Proto toto album nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale na druhou stranu ale nemohu všem zúčastněným upřít tu věrnost, s jakou onu temnou krajinu zachytili.
Dnes čtyři body, Alice!