Michálek - @ 28.04.2013 | #

Osobně toto album hodnotím velmi vysoko, je pro mne jakýmsi vrcholem sedmdesátých let. Přivedl mne k němu Mirek Kovářík, kterého jsem si koncem roku 79 stopnul na dálnici a on povídá, že má doma hezké album od kamaráda - The Wall. Tak jsem si ho pořídil a pak ho poslouchal velice intenzívně až tak, že dnes už ho prakticky nemůžu slyšet.

Když se tu teď objevila recenze alba, tak jsem to opět sjel a svůj původní názor jsem neměl důvod změnit ani trochu, a že jsem za těch 33 (kristepane) let už něco slyšel.

Na albu oceňuji především technickou stránku nahrávky, vynikající muziku propojenou se zvukovými efekty, což všechno skvěle koresponduje s posláním The Wall jako sdělení o stavu světa a duše. Součástí byla supershow s gigantickým pódiem a polystyrénovou zdí, následoval neméně uspěšný film, na svoji dobu naprosto špičkový.
I kdybych se chtěl jenom trochu snažit hledat na tom mouchy, album dozajista naplnilo své poslání, a já nemám důvod kritizovat na něm cokoliv. Nemám k dispozici čísla prodaných nosičů za ta léta, ale asi to bude dost a dost na to, aby se tohle dílo dostalo do pokladnice světové hudby, protože oslovilo jak rodilé Brity znalé historických vazeb, tak i lidi celého světa, které se nechali unést krásou muziky PF.
Floydi i v předchozích albech hodně experimentovali, zde se, podle mého názoru, dostali na absolutní vrchol. Krásná, inteligentní muzika, která pohladí i dojme, jemně osciluje mezi vypjatými pasážemi i uhlazenými plochami plnými upřímného sdělení. Když jsem po The Wall poslouchal i ostatní tvorbu PF, přišlo mi, že v předchozích albech začínaly rašit jednotlivé artefakty, které se nakonec propojily ve finální nahrávku The Wall. Samozřejmě kapela procházela již značnou krizí, ale co bylo špatného na tom, že natočili "Watersovo" album? Vždyť co by byl Waters bez Gilmourovy kytary nebo Wrightových kláves? Dnes máme možnost poslechnout i jiné mixy tohoto alba díky Immersion Boxu. Je tu jasně vidět, jak byl finální mix učesán, aby arrange podpořily poselství, které chtěl Roger sdělit. Nemusíte umět slovo anglicky aby vás album oslovilo, natož když mu dáte ještě onen rozměr osobní výpovědi, nemám jinou možnost než mu dát pět hvězd.

P.S.: The Final Cut bylo pro mne naopak největším zklamáním roku 83, Pros and Cons naopak velmi příjemným překvapením. :o)

Borek @ 02.05.2013 14:50:15 | #
Petr Gratias: Ani mě to nakonec nedalo, bo mě děsí představa, že si profesionální publicista v dobách dostatku seriózních zdrojů opakovaně dovolí předkládat na veřejném fóru dávno korigovaná tvrzení o "kazišukovi" Watersovi a jeho "obětech"...

Nejen proto, že zdejší hltači tvých slov by mohli strávit zbytek života v bludu, ocituji několik ukázek, vztahujících se k problému a době. Za zdroj informací záměrně volím Blakeovu knihu Příběh skupiny Pink Floyd, v níž jsi - jakožto autor ediční poznámky - žádnou z nich nezpochybnil. Co si vybavím, stran předložených faktů ses pozastavil pouze nad absencí zmínky o despotické výchově ze strany Sydovy matky, která ho měla nevratně poznamenat. Mě pro změnu pozastavila tvoje poznámka, neb v textu (str. 226) Gilmour přičítá vznik Sydových problémů smrti jeho otce a tomu, že "ho matka moc rozmazlovala, dělala z něj nějakého génia". Ač neexpert na lidské chování soulad mezi despotismem a rozmazlováním nevidím žádný, a z pochopitelných důvodů kladu větší váhu na vyjádření kytaristy, který byl se Sydem prokazatelně v bližším i častějším kontaktu, než kdo jiný z kapely (o tobě nemluvě...).
Zrovna tak nemůže být sporu o tom, že po Sydově "odchodu" právě Waters převzal úlohu klíčové kreativní síly v kapele, a že především jeho zásluhou dokázali Pink Floyd po fenomenálním úspěchu The Dark Side of the Moon několikrát překonat období, která ohrožovala samotnou existenci souboru. Watersův tvůrčí přínos byl pro další úspěšné fungování kapely nepochybně rozhodujícím faktorem. Jak ostře s ním kontrastuje autorský vklad a zejména pracovní "zápal" ostatních členů skupiny, dnes již spolehlivě dokládá řada pramenů, mj. včetně biografie Nicka Masona. Zde uvedené citace a úryvky pocházejí ze stran 222-277 výše zmíněného Blakeova díla:

intro:
ad Wish You Were Here: Při práci na něm byl Mason většinou myšlenkami jinde, obvykle nebyl přítomen ani fyzicky...
ad Animals: Gilmour sám přiznává, že nikdy nebyl nejrychlejší ani nejplodnější autor a v té době se zajímal o něco jiného. Manželka Ginger právě porodila jejich první dítě, dceru Alice...
dtto: Ani Mason a Wright nedodali žádné nové věci. V případě bubeníka to nebylo až takové překvapení, ... Wrighta odváděly od práce manželské problémy. "Částečně to byla moje chyba, protože jsem svoje věci dost neprosazoval," přiznal Wright. "Nebo jsem byl líný něco napsat..."
dtto: Po skončení turné se kapela vrátila do Anglie. Gilmour a Wright na popud svých manželek plánovali sólová alba (Wet Dream vyšlo v září 1978). Waters dal průchod své frustraci z Wrightova přístupu: "Rick psal takové zvláštní písničky. Ale psal je tajně, nikdy dřív jsme je neslyšeli. Nikdy nám je neukázal. Bylo to neuvěřitelně hloupé."

ke vzniku The Wall:
- V červenci 1978 Waters předložil své dvě myšlenky: devadesátiminutovou demonahrávku nazvanou Bricks in the Wall a další demo, z něhož později vzniklo jeho první sólové album The Pros and Cons of Hitch Hiking (tomu byl nakloněn pouze Steve O'Rourke).
- Finanční poradci ze společnosti Norton-Warburg připravili skupinu o 3,3 miliony liber, ta se na jaře 1979 přesunula do daňového exilu ve Francii, kde začala s nahráváním alba.
- Všichni čtyři členové kapely byli společně ve studiu Super Bear poblíž Nice jen zřídka. Nick Mason nahrál svůj materiál hned na začátku sessions a mohl se vypařit - zúčastnil se se svým Ferrari závodů v Le Mans...
- "Vztahy mezi Rickem a námi všemi byly během práce na The Wall hrozné," vzpomínal Gilmour (!). "Ptali jsme se ho, jestli má nějaké nápady nebo cokoli, co by chtěl dělat. Večer jsme odcházeli ze studia a on měl celou noc na svoje věci, ale s ničím nepomohl. Jen tam seděl a nás to přivádělo k šílenství."
- Podle Waterse začaly problémy s Wrightem částečně proto, že klávesista požadoval, aby byl na albu uveden jako producent, jako tomu bylo dosud na všech deskách Pink Floyd: "Ačkoliv jsem většinu produkční práce dělal s Davem, dosud bylo na deskách vždy uváděno jméno Pink Floyd. Tentokrát jsem mu řekl, že producentem bude Bob Ezrin a s ním já a Dave; vy dva ne, protože jste to stejně nikdy nedělali." Mason oznámení bez problémů přijal, Wrighta nakonec Waters svolil uvést, ale pouze v případě, že se na produkci bude skutečně podílet.
- "V době, kdy jsme dělali The Wall, jsem měl depresi," řekl Wright. "Ze všech možných důvodů - rozvod, strašný vztah s mou první ženou - nemohl jsem pořádně nic dělat, protože jsem se sám necítil moc dobře..."
- Gilmour a Waters měli pronajaté vily blízko sebe a každé ráno spolu jezdili do studia. "Pěkně jsme se hádali, když jsme dělali The Wall, ale byly to spory o umělecké stránce naší práce," vzpomínal Gilmour později. "Chtěli jsme udělat co možná nejlepší desku."
- James Guthrie: "Neshody v uměleckých názorech mezi nimi během práce na The Wall měly v mnoha případech pozitivní výsledky pro tvůrčí proces. Roger byl ochotný stříhat, vyhazovat věci, které nefungovaly, nezáleželo na tom, jak dlouho na nich pracovali."
A Wright? Dál seděl nečinně ve studiu, jak potvrdil i Bob Ezrin, který si později - z důvodů ryze zištných - neváhal přisadit při verbálních útocích na Rogera Waterse. Členové kapely ale následně jeho stížnosti poopravili; podle Masona: "Bob procházel nejistou fází života a navíc si v Nice příliš často užíval zábavy dlouho do noci." Sám producent tak nakonec připustil, že kvůli manželským problémům "... jsem nebyl emocionálně v nejlepší formě."
- Columbia skupině nabídla víc peněz, pokud dokončí album včas, aby se dostalo na vánoční trh. Chybějící klávesové party hrozily zmařit společné úsilí, z obvyklé srpnové dovolené proto Waters navrhl ukrojit deset dnů. Jasné, že se něchtělo nikomu, jediný Wright však z Rhodosu podle O'Rourkeových slov Watersovi vzkázal, aby se šel vycpat. Manažera kapely následně obvinil ze lži, a hájil se tím, že "jenom" trval na původním termínu dovolené...

K (ne)veselým historkám z natáčení nutno dodat, že přes dlouhodobě neprofesionální a nekolegiální přístup Ricka Wrighta se mu z Watersovy strany dostalo ještě značně velkorysého "ultimáta". Ale moje reakce si kladla za cíl vnést jen trochu světla do událostí, které tomuto kroku předcházely.

PS: Nevěřím, že by Jarda Merhaut tebou zvolené "poetické" označení kdy použil ve spojení s Rogerem Watersem.