Bruce - @ 11.04.2008 | #

Kdo pochybuje o kvalitě The Wall, tak tohle veledílo jednoduše nepochopil...Nenapadá mě žádné jiné album které by se dalo se zdí vůbec jen porovnávat.Na druhou stranu souhlasím na 100% s tady vyřčenými slovy,že album nemá smysl jako jednotlivé písně ale jako souvislý celek.A navíc musíte vidět film...který Vás vtáhne a už nepustí...stále nacházíte něco nového...stále vás nutí přemýšlet o věcech které vás dřív nenapadli...nutí přemýšlet o sobě samém. Nejen po hudební ale hlavně po filozofické stránce zanechává hluboký odkaz hodný následování. Zdá se ti že film je vlastně o tobě...Myslím že se spousta lidí ani neuvědomuje kolik milionů lidí tento počin zásadně ovlivnil...A sólo v Comfortably Numb...Bravo Mr.Gilmour !!!

Voytus @ 19.08.2008 14:16:21 | #
The Wall jsem těžko přijímal, zdála se mi nudná. A taky mi bylo čtrnáct. Do pink Floyd jsem pronikl díky Dark Side a Wish o něco později přišel Piper, jednu dobu mě bavil i Final Cut - z vynilu má perfektní zvuk :-). Ale ten Watersovo zpěv!!! Ten chlap neintonuje - a to neomlouvejte emocema, Gilmour je daleko příjemnější a emotivnější. The wall je ale překvapivě dobrá z živáku, tam se do toho Waters opře a kupodivu zpívá čistě (pro příklad naprostého opaku první věc na Final cut, to je děs, navíc je nesmyslně vytažený). Film ve spojení s muzikou nemá chybu. Hluboký odkaz hodný následování? No, tak základní motiv zdi už známe od Camuse, ale jinak je to závěr všech předchozích koncepčních alb, protože se vracejí podobné motivy, jinak je to Watersova osobní zpověď.