horyna - @ 18.05.2016 | #

Materiál čtvrté Fishovy sólové desky (počítaje v to i album cover verzí) na mne působí jako skutečně velká, vyzrálá a dokonale zvládnutá práce suverenní osobnosti rockových dějin. Domnívám se, že toto tvrzení mohu s klidným srdcem odsouhlasit, jelikož prvotně těžko přístupný materiál se po opravdu důkladném vstřebání s několikaletým odstupem, začal tvářit jako věrná a hodnotná kolekce jedinečných a svérázně vybudovaných archetypů Fishova skladatelského potenciálů. Každá předložená píseň, má jedinečně budovanou strukturu a její podobnost jinému zástupci zde, je zcela ojedinělá. Početná skvadra přispívajících hudebníků na tento monolit lidského umění, dokonale vystihla mistrovy záměry a zasloužila se o skutečně rozsáhlou barevnost nahrávky. A tak po výborném debutu stojícím v jedné linii s alby bývalých chlebodárců Marillion a ne příliš vyvedené a působivé dvojce Internal Exile, stojíme před skutečně mimořádným dílem.

Pulzující basa opředena jemnými klávesovými tóny, interesantní bicí tep, akustické ozvěny a doprovodné ženské vokály ve spojení se zcela svobodným kompozičním tvarem písně Mr. 1470 album otevírají, nevšední zážitek tedy přichází od samého počátku.
Křehké nuance Fishových vyjadřovacích schopností, spouští druhou v pořadí Lady Let It Lie- vzletné akustiky, klavír, sóla přivanuta z dálav a zajímavý styl frázování, pokračují ve vysokém standardu tohoto alba.
Po nepříjemném klávesovém zaváhání v písni Emperor's Song (osobní nejslabší položka desky), přichází monstrózní osm minut trvající balada Fortunes of War- z jejich útrob se prodírají na povrch obrazce Skotských dálav i severského venkova, tklivý zvuk romantického saxofonu nám onu náladu maximálně přibližuje.
Vrcholnou osu alba tvoří dynamická a vysoce dráždivá jízda Somebody Special- drhnutí španělských kytar v exotickém odéru a funkční rytmika, silně exresivní vokál, doplněný saxovými tóny, nemůžou posluchače patřičně neoslovit. Progresivní vychřici podporuje i následující, tempově neohraničená, dechy protknutá šestá, No Dummy- s jejím neobyčejným rytmickým uchopením opravdu nehrozí, že by snad posluchač nebyl osloven.
Tepavý rytmus zvonivých kytar a bohaté sbory provází sedmou Pipeline.
Určitou váhavost a sentimentální podtón písně Jumpsuit City- parádně zvýrazní jak ženské sbory, vytažená baskytara, dechová sekce, tak subtilní foukací harmonika, barevná instrumentace činí tuto položku nanejvýš zajímavou.
Flétnová melodie poletující písní Bandwagon- naposled rozpohybuje účastníky této mimořádné události, plně patřící mezi vrcholné adepty na skladbu této desky.
Na vrcholu kolekce stojí civilnější, pomalá a klidnější polohou Fishova hlasu prezentovaná píseň Raw Meat.

V závěru si dovolím vyslovit domněnku vstahující se k jedinečné sbírce Fishovy sólové kariéry. Její rozsah a široký stylový záběr prezentovaný různými fázemi jeho života, v sobě skrývá, či nese, mnoho tváří tohoto génia, je už na posluchačovi samotném, kterou si pro sebe zvolí, kterou vybere. Těžko vyzdvivovat a při tom neupozadit, každá je něčím specifická a vyjímečná, pro mě osobně nastal tvůrčí vrchol právě zmíněnou kolekcí a pokračoval až k přelomu milénia. Ovšem, ovšem, zapomenout na jeho debut by bylo trestuhodné a zcela nesprávné.

Mayak @ 23.05.2016 15:39:02 | #
Bol niekto z veľkého počtu aktívnych, či pasívnych progborďákov na koncert Fisha buď 10.10.1994, alebo presne o rok, 10.10.1995 na tom istom mieste, v ostravskej Hale Tatran ???
Videl som aspoň ten prvý koncert (Bandwagon Tour 1994) a bol to pre mňa najemotívnejší a najlepší koncert v podaní Fisha vôbec (podstatne lepší, ako tie postupné "Misplaced Childhood tour" ku 20., 25., i 30. výročiu).
V Ostrave predviedol PREDOVŠETKÝM materiál z vtedajšej novinky "Suits" a samozrejme zaspieval po pár songov z "Vigil in a Wilderness of Mirrors ", "Internal Exile" a samozrejme pár vecí aj z éry Marillion.
Čaro skladieb zo "Suits" bolo vtedy mimoriadne ... môže tu kto chce napísať čo chce na adresu tohoto albumu - pre mňa bude mať vždy špecifické čaro (aj keď sa k nemu v záplave priveľkého kvanta inej hudby nedostávam) a už ho asi navždy budem považovať ... za jedno z najčarovnejších diel Fisha ...