Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 04.04.2013

Úvodní skladba JACK´S DAUGHTER se nese v razantním nástupu bicích a dynamického napětí, v němž se snoubí zpěvná kvílivá kytara občasně preparovaná wah wah pedálem a rázné klavírní attacky s expresivním hlasem zpěváka, který od prvních tónů překvapí suverenitou projevu a nasazením. Moderní rockandrollové postupy s dravým blues rockem dávají příležitost kombinací klavíru a varhan a zběsile šumlujícím kytarovým tónům a dobře seřízenou rytmikou.
A LITTLE BRAT má uvolněnější polohu. Výrazně se zde ubere na expresivitě a sází se na melodickou strukturu s cválajícím bluesrockovým doprovodem. Jako bych trochu zaslechl vliv legendární americké jižanské kapely Allman Brothers Band s výrazně dramatičtější interpretací. Kytara zachovává zpěvnost a pluje v rychle vyměňovaných tónech prostorem až do závěrečné sestupné klavírní harmonie.
STORY OF THE OLD STATION začíná výrazným basovým intrem vypilovaného riffu a v interpretaci přináší prvek melancholie a smutku. Klavírní téma s vypíchnutými basy a přesně tikajícími bicími symbolizují hluboký pocitový vjem a opět se zpívaná exprese místy tak trochu ve stylu Vana Morrisona zaryje při poslechu do vaší mysli s prokreslovanými ornamenty elektrické kytary.
Vstupní téma s elektrickým pianem a aplikací wah wah pedálu nabídne DANGEROUS LOVING. Řekl bych, že se zde blues potkává mírně se soulem. V mezihře je velmi pěkně vystavěno sólo na elektrické piano a další prvky se lehce dotýkají funku, ale pak je zde opět strhující rocková přímočarost a nechybí zkreslené kytarové sólo s protahovanými tóny a příliv zpívaných expresí. Přítomny jsou i odpovídající zpívané sbory, které do hudby přinášejí nový prvek a vrcholí výbušnou katarzí. Rovněž další instrumentální skladba KDYŽ přináší změnu. Akustická kytara se zde velmi ústrojně spojuje s klavírními party. Harmonické prolínání hudbu táhne do tématu španělské hudby, ale i klasického tématu. Instrumentálně velmi dobře vystavěný model a navíc precizně zahraný ve vzájemné kooperaci unison basů, kytary, klavíru a umírněných bicích. V další fázi přichází elektrifikace a kytarové téma by mohlo být přirovnáno k famóznímu Jeffu Beckovi. Klavírní party jsou pojednány s velkým entuziasmem, ale i s hráčskou důkladností. Formálně asi nejzávažnější hudební uchopení, které by mohlo být vlajkovou lodí na albu vůbec.
BLACK ROSE vykazuje rockovou majestátnost a důrazné baskytarové slapování příklonem k funku. Zpívané party se opět nesou v totálním nasazení a posluchače si získají propracované doprovody i skvěle seřízená rytmika. Lehké dynamické odstíny v pojetí dávají příležitost vyniknout jemnějším nuancím interpretace a backgroundovému napětí před dravou erupcí. Kytarová mezihra nabídne syrové sekané doprovody s kratším sólem a závěr v klavírním staccatu.
SONG OF FOOLS začíná klavírní melancholií a promění se v homogenní spojení soulu a blues rocku, poučeném Ray Charlesem a sugestivně zde působí i spolupracující sbory. Interpretace přivolá svým pojetím Američana Leona Russella, včetně téměř ďábelských klavírních partů, v nichž se exprese spojuje s jemným tónovým předivem a velmi dobře zaranžovaného tématu, do kterého se připojí rozvibrované tóny elektrické kytary. Ano, další z hudebních lahůdek na albu v tom nejlepším slova smyslu.
Divoké doprovody akustické kytary a energická rytmika výtečných basů a bicích nabídne píseň HOPE, v níž se daří udržet napětí a expresi bez použití elektrifikace soundu, aniž by zde cokoliv utrpělo. Dokázal bych si zde představit i podíl percussion, pro rozšíření rytmického spektra. Elektrická kytara ovšem do tématu vstupuje, stejně tak jako varhany (zasloužily by si možná trochu vysunout do popředí). Důraznost podání a gradace formy má tendenci vás odzbrojit a přikovat k místu. Úplný závěr působí jako záznam ze zkoušky.
Úvod písně BLUESÍČEK zní ovšem s klavírním intrem a lehce kvákajícími kytarovými tóny jako stylové blues, což ostatně potvrdí i další postup dusající rytmiky a zpívané interpretace. Téma je klasické a dává příležitost všem aktérům k sebevyjádření, ostatně tak jak bývá v elektrickém blues zvykem.

Jestliže mnohé kapely tu a tam zápasí na svých debutech s více či méně tajenou nejistotou, Fried Ace nás v tomto ohledu vyvedou z omylu. Jejich hudbou jsem pohlcen a mohu se ujistit o tom, že blues rock a soul mají novou životodárnou vláhu v jejich pojetí…
Dávám velmi rád čtyři hvězdičky.