Reakce na recenzi:

horyna - @ 26.04.2016

Před pár dny jsem tu zahlédl informaci, že Sean Timms založil v daleké Austrálii novou kapelu Southern Empire, okamžitě jsem si vzpomněl na jeho bývalou bandu Unitopia a dostal velkou chuť na jedno z jejich mistrovských děl, poslech a případná recenze byli na snadě. Volba upřednostnila projekt rozkládající se na dvou cd -The Garden (před jejich ještě vyzrálejší deskou Artificial). Pro toho, kdo nezná onu partu skvělých muzikantů z druhé části zeměkoule, o čem tedy jejich hudba vlastně je? Předně, je to naprosto svěží a originální porce hravého art rocku s přesahy do jazzu, mírnou dávkou klasiky a velcelku slušnou osobitosti, využívá se zde dechová sekce i ženské vokály, hudba je nápaditá, barevná, neotřelá a suverénní.

Oduševnělý projev Marka Trueacka s klavírní podporou otevírá malebnou úvodní předehru One Day. Následující 22 minutový výkop The Garden- je ztělesněním všech vlastností a pozitiv výše popsaných. Ezoterický (faunovo/flórový) začátek nabourává postupně zvuk bicích a perkusí, když se ozve saxofonové sólo je zaděláno na první překvápko alba, změny rytmů a rozprostírající se refrén potěší nejedno art rockové srdce. Kytara vymalovává krásné melodie, vstupy klavírů, strmé údery bicích a šlapajicí riff podtrhují zajímavý průběh písně. Akustiky a klávesy posouvají píseň dále, kapela hraje skoro unplugged, do doby než mexické rytmy španělek přemostí vše do jazzového běhu. Za povšimnutí stojí bezesporu hned následující, na africko-arabských motivech položená Angeliqu, orientální ženský hlas, zvuky perkusí, kytar a klarinetová pasáž plně transformují skladbu do oněch končin. Klavírní motiv s božským zpěvem Here I Am- patří do kategorie svěžích a neobyčejných zážitků. Na konci první desky rozhodně zaujme i říznější Inside The Power- s živelnou rytmikou, malebnými klávesami a refrénem, který se řítí rychlostí dobře mířený střely. V intencích prog rocku začíná druhé album šestnácti minutovkou-Journeys Friend- fusion a absolutní skladatelská svoboda nám předkládají tuto stavebně složitou píseň, posluchač se nebude nudit ani chviličku. Ještě se zmíním o klasicko kytarové When Im Dow, rockové jízdě This Lif, symfonicko instrumentální So Far Away, nebo velkou inspirací Yes ovlivněnou Dont Give Up Love. Závěrečná 321- dotváří plně pozitivní dojem z této vskutnu z mnoha vrstev poskládané záležitosti.

Pro milovníky The Tangent, Karmakanic a třeba květinových králu skoro povinnost.