Reakce na recenzi:

Snake - @ 21.01.2016

CD Bella Casa - CASA12BOX /2012/
Box Set, CD 1

Ti taliáni musejí mít vždycky něco extra. Všude na světě se běžně používá terminus technicus mysteriózní thriller, jen v Itálii se tomu říká giallo. A co na to říká naše wikipedie ? Giallo je filmový a literární žánr, typický pro italskou kulturu. Původně šlo o mysteriózní detektivky vydávané nakladatelstvím Mondadori, jakýsi italský ekvivalent českých rodokapsů, dnes se ale termín používá k označení filmů. Giallo filmy jsou typické častým výskytem krvavých scén, vysoce stylizovanou kamerou, důrazem na atmosféru a neobvyklou hudbu, dějově jde většinou o mysteriózní či psychologické detektivky.

Ostrým nožem jsem se dostal k jádru pudla. Jedním z hlavních představitelů výše uvedeného žánru je italský režisér a scénárista Dario Argento, který na hudbě ke svým filmům spolupracoval i s art rockovou skupinou Goblin. Poněkud zamotanou historií téhle kapely vás v jejím profilu provede hejkal a já jen zopakuji, že jejím debutem byl soundtrack k bijáku Profondo rosso, který vyšel v roce 1975.

Samotný film je velmi zajímavý, byť viděl jsem ho ve verzi, ve které hlavní postavy přecházely od italštiny k angličtině a pod tím běhaly zvláštní (asi portugalské) titulky. Je to taková mysteriózní krimoška, u které jsem s napětím čekal na překvapivé rozuzlení a neúspěšně tipoval, kdo je oním záhadným vrahem. Film má celkem ukrutánskou stopáž, je delší jak dvě hodiny, ale soundtrack v původním vydání obsahuje pouhých sedm instrumentálních skladeb. Půlhodinku sugestivního a trochu strašidelného symfonického rocku.

Ústřední melodií fimu je hned první stejnojmenná skladba, tedy Profondo rosso. Její "refrén" - nebo spíš leitmotiv - je pochmurnou varhaní melodií doprovázenou burácivým hřmotem valivých bicích a celkem spolehlivě navodí tu správnou pohřební náladu. O nic veselejší není ani daleko energičtější a adrenalinem napumpovaná Death Dies, kterou ženou vpřed skvělé bicí Waltera Martinoa. Přímo děsivě na mě působí první polovina třetí Mad Puppet. Ona je to spíš koláž nervydrásajících zvuků doprovázená tlukotem tympánů, která přejde do zlověstného repetivního drnkání strun. Podobným způsobem je zkomponovaná i následující Wild Session. Na začátek něco znepokojujících zvuků, ale skladba samotná míří až někam k jazzu a pochlubit se může i parádním sólem na saxofon. Deep Shadows je strhující a členitou prog rockovou exhibicí, v houpavém rytmu, s výraznou basovou linkou a sóly zůčastněných hudebníků. Za zmínku stojí především chutné sólíčko na buben. Po tomto odlehčení vracíme se zpátky na funus, anžto předposlední, sotva dvě minuty dlouhý kousek School at Night je zhudebněným hororem. Hitchcock hadr. Ve filmu tuto melodii pouští vrah svým obětem v okamžiku, kdy chystá se zabíjet a už s nástupem symfoňáku se mi po zádech rozeběhnou brabenci. Ta dětská melodie ve spojení s tím, co děje se na plátně je šílená. Původní album končí krátkou a pohádkově krásnou melodií Gianna, ve které se jako sólové nástroje střídají flétna a trubka jazzová...

Reedice od Bella Casa obsahuje spoustu bonusového materiálu v podobě dalších 27 ! tracků, respektive 48 minut hudby navíc. Pochopitelně, ty skladby jsou většinou úpravami výše uvedeného materiálu, ale i tak najde se tady pár vysoce zajímavých kousků a zcela určitě stojí za poslech.

Profondo rosso aka Deep Red je albem, které skvěle funguje jak s filmem, tak bez něj. Je to moje první seznámení s kapelou Goblin a sám zvědavej jsem na to, jestli se jim i na dalších albech dařilo držet takto vysoko nastavenou laťku. S přimhouřením jednoho očka pět hvězd.