Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 10.06.2016

Třetí zářez skvadry z Bay Area pro mě znamená jejich první vrchol a jedno z mých nejoblíbenějších thrashových klenotů vůbec. Kapela tu znovu výrazně maximálně prodala svůj talent a úžasně pomohla i změna produkce.

Úvodní a titulní nástup dává znát nejen zvukový, ale znovu i instrumentální posun. Chuck nás ale svým notoricky známým řevem uvede do testamentovské reality. Musím hned od začátku chválit, parádně provedená dynamika, neskutečně a neodolatelně to šlape, parádní, ale více do ústrojí zbytku kapely zapojená sóla. Nemám ni slova proti zvuku prvních dvou alb, ale svěření tohoto arcidíla pod pařáty Alexe Perialase byl správný tah. Christianův parádní basový rozjezd a Clementeho bicí, pak už ale slyš robotickou kytarovou sekanici jak křen a Perilous Nation je tady v plné parádě. Skoro šest minut parádního thrashe s dokonale vymyšlenými Chuckovými zpěvovými linkami. Envy Life - na začátku nepředvídatelný propletenec precizně propojených kytar, naprosto bezpečně poznatelný refrénový hukot Chucka, pak už patentní thrashová hymna s Clementeho dělostřelbami. Time is Coming - ano, váš čas už přišel. Precizní vyhrávky a další památný zářez s nátlakovým Chuckovým zpěvem, který dělá Bay Area tu nejlepší reklamu. Hlavně ve druhé půli si u sólových soubojů Petersona a Skolnicka uvědomíte ten ohromný hráčský posun, a to uplynul od předchozího alba opět jen rok. Vysoce technická je i další Blessed in Contempt - člověk si říká, kde se ty parádní kytarové nápady a ornamenty stále berou, a pánové nám je rozhazují snad po tunách. Základ je ale bytelná thrashová konstrukce s dokonale zapracovaným Chuckovým zpěvem a rytmickou sekcí - Christian tu se čtyřmi dráty je slyšet krásně. Basa vůbec dostala v nové produkci více prostoru a to se mi rozhodně líbí. Greenhouse Effect - smrtící sekaný kytarový motiv, kytarové sekanice, vozby a přejezdy nás nenechají vydechnout už od první sekundy. To je to, co mám na téhle desce tak rád - ten neutuchající kovový tlak, když se kluci rozjedou, nejde je zastavit. Dusno, skutečný skleníkový efekt. Moment napětí - dokonale precizní vyhrávka a pak probuzení dalšího sekajícího rachotu - Sins of Omission. Další přehršle kytarových nápadů a refrén, kde Chuck dává do klasického řevu i notnou dávku melodie. Taky výkon pana Clementeho tady vůbec není k zahození. Prvním pokusem popasovat se se skutečnou baladou po vzoru kolegů z Metallicy je určitě The Ballad. Je to nejen krásně vystavěná věc, ale hlavně i další přehlídka zejména Skolnickova umu na akustiku. Zlom do zpívané části je působivý a Chuck ukazuje, že umí bezpečně i tuhle klidnou polohu. Jinak šestiminutový skvost s dramatickým průběhem. Nightmare (Coming Back to You) nás musí samozřejmě probudit a je to další instrumentální přehlídka. Rychlé strhující tempo, drtící basová linka a v závěru nekompromisní souboj všech nástrojů. I ty dvě minuty stačí... Závěr pak patří instrumentálnímu dovětku Confusion Fusion. Opět výrazná role basy, ale hlavně parádně propojené kytarové stroje. Strhující exhibice a nejprogresívnější možná tvář kapely. Palec nahoru za odvahu.

Musím říct, že když jsem si svého času koupil těch pět alb Testament, co mám ve sbírce, chvíli mi trvalo, než jsem si k tomuhle albu našel cestu a dlouho se mi první dvě prkna zdála lepší, asi i proto, že jsem tehdy vyhledával rychlost. Tyto priority se ovšem časem posunuly a dneska si tenhle dokonale vyleštěný thrashový klenot vychutnávám se vším všudy. Maximum, co mohl žánr v r. 1989 nabídnout, lahůdka, jedna pecka střídá druhou. Jak by řekl Forrest Gump - a to je asi tak všechno!