Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 22.01.2018

Dostalo se mi do rukou CD, na kterém byly vydány v reedici první dvě nahrávky maďarské hard and heavy skupiny Pandoras Box. Od vydání té druhé s názvem Kö kövön uplynulo letos neuvěřitelných 35 let a před touto dobou jsem tuto nahrávku i poprvé slyšel. Proto nadešel čas si ji opět připomenout.

Po prvním přehrání mě překvapil fakt, že deska (oproti prvnímu počinu) zvukově ani hudebně vůbec nezastarala. Žádná skladba nepostrádá výráznou melodickou linku, chytlavý kytarový riff, podpořený velmi silným a dravým hlasem nové posily z P.Mobil, Gyuly Vikidála. Skladby skvěle odsýpají, žádné kompozičné náročné věci, sice na první dobrou, ale s neuvěřitelným tahem na branku. Silně hard rockový sound souboru podepřený zvukem kláves nutí posluchače zařadit ho někam do společnosti Deep Purple či částečně k Judas Priest. Lze najít i určité vlivy AOR stylu.

Skupině se však podařilo odlišit svou muziku od tisíců plagiátorů výše jmenovaných velikánů a do svého projevu zakomponovat jedinečnou maďarskou melodiku. Albem Ko Kovon trochu předběhli P. Box dobu, neboť boom příklonu k US rozevlátému melodickému pojetí, silně podpořený klávesy v kapitalistické cizině teprve hudebníky během následujících měsíců teprve čekal.
Rozdíl byl v tom, že do podobného směru P.Box nikdo nestylizoval, album si přesto zachovalo hutnost a i patřičnou razanci.

Těžko vypíchnout nějakou skladbu, každá má své kouzlo. Hodně temná je třeba předposlední, s ponurým párplovským riffem pomalu jako z In Rock – Az Ideges, zpěvák drtí mezi zuby text v křičeném refrénu podporován kolegy, dojde i na mezihru jako vystřiženou z nějakého živáku Párplů.
Fantom lány okouzlí postupně budovanou atmosférou směrem ke zpěvnému závěru.

Ve filmových studiích Mafilm, (kde dostávaly prostor ti význačnější umělci) bylo natočeno i toto album. Zvukově se v té době jednalo o vysoký nadprůměr, až na drobné vyjímky (příliš vytažená hajtka) plně srovnatelné se západní produkcí. Ta větší volnost v Maďarsku a kontakt se špičkovým nahrávacím zařízením i zkušenosti producentů ze zemí mimo socialistický tábor přineslo ale i jedno negativum. Tehdy populární, nahalovaný a pleskající zvuk bicích..

Ze socialistického tábora pro mne jedna z nejlepších melodických hard rockových desek té doby. Kdyby se v roce 1983 dostala do katalogů gramofirem za železnou oponou a byla opatřená anglickým zpěvem, byla by dnes vychvalována i tam.