Balů - @ 08.02.2018 | #

V poslední době mám velmi silnou sedmdesátkovou nostalgii.
A k té u mne neodmyslitelně patří Doors a tato, pro mne iniciační deska.

Někdy v roce 1971 jsem navštívil audiovizuální pořad Pět křížků, v pražském
Divadle Hudby.
Těch pět křížků patřilo pěti členům klubu 27 ( znalci vědí).

Nejvíce mne oslovily hudební ukázky Canned Heat a DOORS.

A protože jako zdroj byla uvedena tato deska 13, tak jsem ji sháněl po známých,
až mi ji spolužák půjčil. Užíval jsem si ji asi dva týdny a byl jsem z ní úplně
v oblacích.
Light my fire je zrovna tak úžasná jako třeba Stairways to heaven.
Ty varhany jsem měl stále v hlavě.

Album je skvěle sestavené a poslouchá se jak řadovka ( ty jsem v té době ještě neznal).
Nejsou zde pouze věci z L.A. Woman.
Tu sestavu písní mám moc rád dodnes, dnes už včetně i těch řadovek.

A tak na počátku sedmdesátek mi k CCR přibyla další americká láska.

jiří schwarz @ 09.02.2018 00:28:10 | #
Ahoj Balů, na těch Pěti křížcích jsem byl taky (dělal to Dorůžka, či někdo jiný?). Muselo to být až v r. 1972 (těch 5 smutných křížků-předčasných odchodů se konalo vesměs v r. 1971, vedle 2 zmíněných taky Joplina, Hendrix, a asi Duane Allman). Tehdy na to byl na mě, gymnasijního prváka, pěknej šok.

Taky jsem pak měl od Doors prvně krásnej výběr, a sice Weird Scenes Inside the Goldmine (1972). Ono je asi snadný dělat výběry Doors, aspoň potud, že vyloženě slabá věc se na žádné desce nikdy nekonala. Ale taky jsem měl pochopitelně v hlavě přirozeně plynoucí sekvenci skladeb, jak šly za sebou na tom výběru.