Reakce na recenzi:

Matouš - @ 07.02.2014

What´s this for...! je kvintesence celých Killing Joke. Toto album je naprostý základ pro pochopení celé jejich tvorby, protože do tohoto alba se Killing Joke podařilo vtisknout bytostné Já jejich skupiny. Lépe to říct neumím. Zkrátka pokud někdo chce vědět co opravdu jsou Killing Joke, řekne to právě tohle album.

Už jenom ten název, který si překládám něco jako: "K čemu je tohle" nebo "Co s tímhle" Killing Joke začali punkově agresivní kytaru spojovat s tanečním podkladem - neměnným rytmickým monolitem. Jenomže rytmika Killing Joke narozdíl od tanečních kapel bourá domy. Tohle na tehdejší dobu zvláštní spojení jsme mohli dobře proposlouchat na prvním albu. Ale na Whats this for všechno co charakterizovalo první album, ještě kulminuje. Atmosféra skladeb je ještě paranoidnější, rytmické burácení je jeětě burácivější a přitom ještě "tanečnější", kytara řeže jak pila a skladby jsou ještě o něco delší, a nutno dodat, že v jejich prospěch. Zvuk kytary je oholený na kost, s holým tělem a stejně obnaženě tepou i bicí. Ve skladbě "Unspeakable" hrají dokonce dvě bicí soupravy naráz. Máme tu co dělat s kmenovým tancem, tribálním pravěkým vzýváním nejstarší vrstsvy lidství. Slyšíme-li však texty, je jasné, že jde o totální a brutální parodii dobových mravů a dobové stísněné společenské atmosféry. Respektive Killing Joke se daří prostřednictvím tvorby upozorňovat na negativní, stinné a temné strany skutečnosti. Že jde o parodii nás ujistí už název první skladby "The Fall of because", který zdánlivě nic nevyjadřuje, chybí v něm předmět, narativ - protože co? ptáme se. Je to zároveň refrén celé písně. Když ale slyšíme ve skladbě text: "Brát jednoduše co znovu přichází z venku/částečka v procesu - stále stejný starý příběh" je pak jasné co Killing Joke názvem skladby myslí. Jde o pád nebo o odpadnutí od důvodů, od příčinných souvislostí, od všeho na co lze odpovědět "protože to či ono". Agresivní hudební projev tak zcela koresponduje s bystrým kritickým poselstvím.

Hudební projev Killing Joke je tu sktutečně ohoblován na nutné minimum a všechno vsazeno na jednu kartu: síla a intenzita. Colemanův hlas je někdy zkreslován nepříčetnými a deformovanými echy a zní jako by se právě probudil sám Satan. Klávesy na které hraje jsou klaustrofobicky úzkostné. Geordieho kytara vytváří industriálně-noisový hluk skoro na pozadí basy a bicích, jako těžký kovový závěs, takže není prvoplánově agresivní, ale účelně dotváří celkovou atmosféru. Basa a bicí jsou velmi výrazné. Po poslechu tohoto alba je naprosto zřejmé kde se učili například takoví Ministry. Mimochodem ten řezavý a lehce upozaděný zvuk kytary se Killing Joke opravdu naučili od Joy Division, ale domysleli to mnohem dál a do důsledků.

Nemá smysl hodnotit jednotlivé skladby. Ne proto, že tvoří natolik jednolitý celek ze kterého by nebylo možné něco vyzvdvihnout. Naopak to, co z Killing Joke dělá výjimečnou kapelu je právě to, že pří vší intenzitě a jednoduchosti jsou jejich skladby vždy velmi identické a nepostrádají melodii, vývoj. Coleman prostě ví jak napsat dobrou rockovou skladbu. Každá ze skladeb na albu má specifickou hodnotu a váhu, ale postihnout ji u každé z nich, by bylo na dva eseje. Takže na tomto albu jsou Killing Joke opravdu tím čím jsou. A nejen to. Ten zvuk, ten je jenom jejich. Definovali žánr (minimálně ten svůj).