Reakce na recenzi:

dante - @ 09.01.2006

Final Cut je jednoznačně nejemotivnější a nejniternější vyjádření toho, co se Waters snažil vyjádřit v podstatě celou svou kariéru (od Corporal Clegg přes If a Dark Side až po The Wall).
Na tomto albu se pokouší do lidí "dostat" své myšlenky již ne monumentální a majestátní hudbou jako na Dark Side a Wish You Were Here, ani drsným rockovým způsobem jako na Animals a The Wall. Hudba je dána rezolutně na druhé místo až za texty, ale překvapivě to funguje.
Neznám mnoho lidí, kterým by se Final Cut líbil hned po prvním poslechu, ani mě příliš nezaujal. Zato znám spoustu lidí a vlastně všichni fanoušci Pink Floyd, které znám, si po druhém, nejpozději po třetím poslechu tohoto alba Watersovo emotivní dílo oblíbili.
Hudebně se Waters viditelně odklání od rocku, art rocku a ze všeho nejvíce od jakékoli vlivu punku a podobných stylů, které ovlivňovali The Wall. Vrací se zpět spíše k jazzu a klasice. Tím nemyslím, že je album jazzové, nebo snad plné vážné hudby, ale spíše to, že Waters zde předvedl v podstatě extrémní pozici art rocku. A ta se logicky nemusí každému líbit.
Textově je album takřka precizní. A hudba ať se někomu líbí, nebo ne, perfektně vyjadřuje a souzní s textem. A to i přesto, respektive spíše díky tomu, v jaké atmosféře album vznikalo.
Zbývá pouze poděkovat Watersovi a jeho podivným psychickým stavům a enormnímu socialistickému smýšlení za další geniální album. A ještě říci, že Final Cut rozhodně není nejhorším albem Pink Floyd a to v žádném směru. Patří spíše do lepší poloviny, pokud ne mezi vůbec ty nejlepší.
Tak jako tak vřele doporučuji poslech...