Reakce na recenzi:

luk63 - @ 16.01.2015

V roce 1970 nám poslal bratranec (čerstvý uprchlík z ČSSR) z prosperitě a svobodě zaslíbené části Německa několik singlů. Mezi nimi i zcela neznámou kapelu The John Dummer Blues Band s písněmi "Try Me One More Time" a "Riding At Midnight". Obě strany SP nabízely něco zcela jiného, než co jsme se starším bráchou v té době běžně poslouchali (LZ, DP, UH, BS, RL, JT, PF ...). No a když jsem po letech objevil dvojcédé firmy BGO obsahující i album s těmito písněmi, z nostalgie jsem je koupil. A docela rád ho poslouchám.

Pro své druhé LP kapela zkrátila název vypuštěním slova blues (i když na zmíněném singlu ještě bylo). Při poslechu je zcela zřejmé, proč. Příklon ke country je zjevný, nejvíce právě v Kellyho singlovce s hitovými ambicemi "Try Me One More Time" s roztomilýma housličkama. Ale poctivý bluesrock, kterým se kapela prezentovala na své prvotině, je ke slyšení i zde, i když v některých písních trochu zředěný zmíněným country. Nejčistší v tomto směru je převzatá "Reconsider Baby" (Fulson). Hodně se mi líbí i B strana výše zmíněného singlu "Riding At Midnight", převzatá od Chestera Burnetta alias Howlin' Wolfa. V ostatních písních jakoby se trochu smývaly hranice mezi blues a country, ale fakt mi to nijak nevadí.

Je to i tak (nebo právě proto?) velice pohodová deska, které subjektivních tři a půl sluší. Fanoušci bílého bluesrocku by ji asi neměli zcela přehlížet.