Reakce na recenzi:

Óin - @ 15.11.2013

Prvotina kapely, kterou můžeme s klidným svědomím zařadit mezi špičku francouzských představitelů canterburské scény. Hudebně je toto album asi nejblíže dvojce a trojce Soft Machine, můžeme tady ale najít i styčné plochy s Frankem Zappou, Colosseem či Caravan.

Nejvíce je na debutu MGP slyšet multiinstrumentalista Hemlinger, za kterým nezaostává ani rytmická sekce. Mimochodem - bratrem Gerarda Ponse je baskytarista Dominique z kapely Magma. Co se týče textů, jsou zpívány v angličtině, ale nehrají podstatnou roli. Tu má hudba, která je místy až hardrockově dravá.

Vrcholem alba jsou skladby Gelatine a Last Song - ta obsahuje přibližně čtyřminutové sólo na bicí, které může někoho místy i nudit. Nudné ale rozhodně není toto 36minutové album, které mohu všem fanouškům progresivního rocku směle doporučit. Za mě 4,5 hvězdičky.