Reakce na recenzi:

stargazer - @ 11.10.2020

Clarkeho album Modern Man z roku 1978 je pro mě zatraceně zajímavá práce. Tato deska, podle mého soudu se dá zařadit někam mezi koncepční fuzzion jazzrockové díla. Ta koncepce je slyšet hned v úvodu a v závěru desky. Jak úvodní opening, tak i závěrečná closing jsou si velmi podobmé.
První a závěrečná skladba jsou instrumentálky, vystřižené jak z velkorozpočtových amerických filmů. Mezi tím je celkem slušný materiál. Stanley zpívá v písni He Lives On a za mě velmi dobrý song. Celkově vzato, tohle album je zvětší části nazpívané. Clarke si najal tři zpěvačky na tuto desku.
Album Modern Man je směsicí jazzu, rocku , funky, diska a klasické hudby.
Album je vyplněno takovými intermezzy, kde Stanley bassuje sám se sebou. Ideální je to, že tyhle interlude nejsou nijak dlouhá, jako jinde na jeho deskách, takže mě tyto předváděčky moc neiritují.
Na albu jsou dva songy z předcházející éry. Dayride z alba RtF No Mystery, Stanley přepracoval do odlehčeného funky stylu a skladbu Hot Fun z alba Shool Days rozvinul a "roztančil".
Za zmínku stojí i skladba RnR Jelly. Je vystavěná na podobném basovém základě jako song School Days. Kytaru v tomto želé vede Jeff Beck.

Modern Man patří do zlatého fondu Clarkeho tvorby ze sedmdesátých let. Je to album, které mám rád a rád se k němu vracím. Jako vždycky, při dalším poslechu této desky, objevím v ní něco nového. Ale to se týče skoro celého portfolia, co mám doma na cd nebo LP.

Stanleyho Modern Man čtyři a půl.