Reakce na recenzi:

stargazer - @ 24.01.2021

Obdivuji hudbu od Al Di Meoly a hudební práce Stanleyho Clarka. Jeana Luc Pontyho/discografii/ nijak neznám, jeho hru na housle jsem zaznamenal pouze v rámci spolupráce s Johnem McLaughlinem.

V roce 1995 se tihle dva super muzikanti sešli/Clarke, DiMeola/, aby nahráli skvělou desku. A jako super bonus k nahrávání, si pozvali jednoho z nejslavnějších houslistů daného hudebního ranku, mistra Jeana Luc Pontyho.

Nahráli album, které nemělo ve své době konkurenci.
Jedná se o ne čisté akustické dílo. Rite Of Strings je oslava hudebního génia, je to oslava hudební virtuozity a vitality. Už v prvních minutách poslechu je nadevše jasné, že tohle album je něco extra. Al DiMeola hraje jako vždy perfektně. Baví mě to, že jeho kytarový projev není jen akusticky symbolický a do nahrávky TROS zapojil i kytarové syntezátory pro dokreslení atmosféry jeho songů.
Clarkeho basa je zarukou dobrého základu pro ostatní členy spolku, aby se mohli hudebně odvázat. Stanley sjíždí equibliristicky ty svoje tvrdé kontrabass struny a ve dvou tracích použije šmytec.
Tohle album je celkem zdařilá kompozice, je to ukázka hudebního cítění a techniky hry.
To co uslišíte poprvé, to je jejich nasazení. Ty melodie, skryté v přívalu tonů, přijdou do podvědomí až po letech poslechu. Jedním slovem SLAST.

Hodnocení: TROS je album, které co do muzikantského výkonu akterů a profi odvedené práce i ve studiu jasně za pět hvězd. JENŽE, kdyby tohle album bylo originální a nezakládalo se na přetaveném materiálu z minulosti,.... tak to má spočítané za 4 a půl.