Reakce na recenzi:

Snake - @ 03.01.2014

Za to, že mám ve sbírce i tohle album vlastně vděčím zpackanému dopisu Ježíškovi. Vážně. Jeden pošmourný den koncem roku 2012 jsem byl opakovaně vyzván, abych dal dohromady seznam svých přání a protože se mi do toho zrovna moc nechtělo, rychle jsem sesmolil pár jmen, papír odevzdal příslušné instituci a dál se o to nestaral. A to byla chyba. Mimo jiné jsem tam měl i dva tituly od Banco Del Mutuo Soccorso, jmenovitě "Banco" a "Darwin". Jenže jsem si já makovec nezjistil, že jsou obě desky v diskografii těchhle talošů zastoupeny dvakrát a co čert nechtěl, dostal jsem zrovna ty verze o které jsem nestál. "Banco" s plachetnicí na obalu, z roku 1983 a znovu nahrané album "Darwin", se škaredým fialovým coverem, z roku 1991. O té prvně jmenované třeba někdy jindy, teď pár slov k té "evoluční".

Ruce pryč! A to by mohlo stačit, ne? Ono to nakonec tak hrozné není, ale...

Nevím, jestli měl Vittorio Nocenzi zrovna dlouhou chvíli, nebo potřeboval oživit notně uvadající zájem o skupinu, ale rozhodl se legendární album "Darwin" nahrát znovu a lépe. Samozřejmě s využitím nejmodernějších technologií a hračiček. Svolal dohromady kapelu, pozval pár hostů a výsledek mi zrovna rotuje v přehrávači. A jestliže je zvuk o něco lepší a dokonalejší, chladný zvuk syntezátorů to celkem spolehlivě zabíjí a naprogramované (byť velmi složité) bicí v některých skladbách tomu taky rozhodně nepomáhají. Deska je sice o nějakých sedm minut delší, ale téměř notu po notě stejná s původní verzí, Francesco Di Giacomo zpívá s bravurou a nádherně, ale celé se mi to zdá nějak sterilní a chladné. V první skladbě "L'Evoluzione" má na původní verzi poměrně důležitou úlohu klarinet, na tomto vydání se nevyskytuje. Dechové nástroje, ale i baskytaru tady vůbec většinou suplují klávesy, zvlášť dobře je to slyšet v najazzlé "La Danza Dei Grandi Rettili", jenže to bych mohl pokračovat sloku za slokou, skladbu po skladbě a až takhle se v tom vrtat a hnípat zase nechci.

Svým způsobem se to dá pochopit, člověk jest tvor velmi nespokojený a furt by po sobě něco předělával a opravoval, ale je to nutné? Dobrá, někdy se ztratí původní pásy a reedice na cd musí se dělat z dochovaných gramofonových desek, někdy je to z důvodů zištných, ale zrovna v tomhle případě si to BMS mohli, myslím, odpustit. Na druhou stranu mohl kapelu pobyt ve studiu znovu stmelit a nakopnout k další kariéře, kdo ví? Samosebou jsem si hned po zmiňovaných vánocích koupil i původní vydání a mohu je tak mezi sebou porovnávat. Je to diskutabilní, názory se mohou různit, ale u mě jednoznačně vítězí to z roku 1972.

S hodnocením je to těžké, předem jsem byl rozhodnutý dát dvě hvězdičky, ale jak jsem teď album znovu oprášil a při psaní jej poslouchám, zdá se mi to málo. Tak jako tak je to po hudební stránce vynikající materiál, jen to zní trochu odlidštěně a "moderně". Pro mě, jako fanouška a sběratele má tahle deska svoji přidanou hodnotu, vám ostatním k poslechu doporučuji původní vydání.

Dám tedy tři. Dobré, ne však zásadní.