Reakce na recenzi:

Tomáš Rojt - @ 06.01.2014

Čtvrté album projektu BLACKFIELD se nese v duchu předchozích tří alb, a ač to není na první poslech patrné, některé změny tu jsou. To, že se na albu podílí jiní zpěváci než Aviv Geffen a Steven Wilson, poznáte již na první poslech, nicméně to, že Wilson ustupuje do pozadí tak patrné není. Možná proto, že projekt BLACKFIELD byl vždy trochu víc dítětem izraelského hudebníka Aviva Geffena a proces přebírání otěží, co se týká zpěvu, skládání a produkce pokračuje pozvolna a plně se projevil už na předchozím albu. Tentokrát se na albu podílí jako kytarista a zpěvák, i když většinou ve sborech. Běžný posluchač to nepostřehne, protože oba hlavní protagonisté mají podobnou barvu vokálu, jsou stejná krevní skupina, co se týká hudebního vkusu, umění kompozice i inspirace a tou nejsou nikdo jiní než velikáni světového artrocku v čele s PINK FLOYD, ale třeba i RADIOHEAD. I když je nutné říct, že hudba BLACKFIELD je takový příjemný inteligentní poprock, který se ale rozhodně nepodbízí a proto ho také v rádiu často bohužel neuslyšíte. Je to zkrátka hudba pro inteligentní posluchače s dobrým hudebním vkusem. Trocha nostalgie, nádherné harmonie a bezchybná interpretace, jak prosté a přesto pro mnoho kapel nedostižný sen. Nadání, napsat krásnou nevtíravou melodii, ke které se budete vracet znovu a znovu, obalit ji do vkusného aranžmá, to nemá jen tak někdo. A Aviv Geffen se umí navíc prodat a to se počítá. Svoje melodie nabídl tentokrát hostujícím i Vincentu Cavanoghovi z Anathemy, Jonatthanovi Donahue z Mercury Rev a Brettovi Andersonovi ze Suede. Mimochodem právě jeho interpretace " the Only Fool is Me" patří k tomu nejlepšímu, co můžete na aktuálním albu nalézt. Spolu s úvodní "Pills", zajímavým videoklipem doprovázenou skladbu "Jupiter", připomínající pozdní E.L.O. a trochu nenaplněnou " After the rain ", která by si zasloužila určitě delší stopáž, stejně jako celé album. To beru jako jediný mínus celého alba. Ale tak už to dobrých desek bývá. A na závěr slova samotného Aviva Geffena : "Myslím, že to není prog, je to hodně melodické, ale prog to není. Nenechám hrát Steva sólo déle než dvě minuty, a on to respektuje. BLACKFIELD je všechno, je to pop, je to rock i metal." A já dodávám, že je to především výborná muzika.