Petr87 - @ 01.10.2015 | #

Velká Británie roku 1975...
Rockové kapely jako PINK FLOYD, YES, GENESIS, ELP, DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN aj. jsou v této době na svém vrcholu, nahrávají jedno výborné album za druhým, koncertují ve vyprodaných stadiónech, fanoušci jim leží u nohou... A v londýnských "katakombách" se pomalu formuje hudební asteroid, který těmto "dinosaurům" hodlá náležitě zatopit...
Po dopadu tohoto tělesa naštěstí nedošlo k jejich vyhynutí, ale bylo k tomu setsakramentsky blízko. A tento asteroid neměl jiné jméno než SEX PISTOLS, aneb ztělesnění nového hudebního stylu zvaného punk rock, po jehož vypuknutí už rockový svět nebyl nikdy stejný jako dřív...
Upřímně, dodnes si lámu hlavu nad tím, jak se vůbec něco takového mohlo prosadit v tak širokém měřítku... a doted' zastávám názor, že v tomto případě nešlo ani tolik o hudbu jako spíše o revoltu a myslím, že SEX PISTOLS jsou toho zářným příkladem...
Progresivní/art rock byl na svém vrcholu, z kterého ho ovšem hodlala sesadit banda nas.aných, anarchistických entit, v jejichž účesech by mohla hnízdit mláďata orlů skalních, vzala do svých z chlastu a drog roztřesených rukou rozladěné kytary a začala do nich mlátit dvouakordové halekačky o tom, jak je všechno na h.vno a jak je potřeba tomu po.ranému, zkorumpovanému systému přiskřípnout kůžičku do zipu...
Punk rock v podstatě ohlodal rockovou hudbu až na kost, k tomu přidal pár "intelektuálních" výtek k tomu zahnilému establishmentu, a předhodil to spoustě stejně nasolených mladých lidí podobně chatrného vzezření, kteří nechtěli dělat nic jiného než bordel - zlatí hippies!!
A byla pochopitelně jen otázka času, kdy se tohoto nového hudebního fenoménu chytí mainstreamová média a vpustí to do rádií, či televize - což nakonec zase netrvalo příliš dlouho...
Pche, nechápu, co na tomto ti rádoby fundovaní pseudokritikové slyšeli...
Jednoduché, jednotvárné, do sebe splývající píssničky, prostoduché texty...
Jasně, vím, že to tak všechno bylo víceméně naschvál, takové plivnutí do xichtu všem těm pinkfloydům a jiným, co pečlivě pilovali každou notu a dávali si na své hudbě opravdu záležet, ale i tak!
Kvalita hudby by měla být zkrátka vždy rozhodující, a ta u SEX PISTOLS jednoduše kvalitní nebyla.
I když, ono není žádným tajemstvím, že různá "odborná" kritika je schopna nadhodnotit kdejaký "natrávený salát" a skutečnou, hodnotnou hudbu zadupat do země - jako tomu bylo svého času třeba u RUSH...
Nevím tedy co bych k tomuto "opusu" měl ještě napsat...
Snad jen to, že ještě úplně nerozumím tomu kultu co se utvořil kolem jejich "basáka" Sida Viciouse po jeho smrti.
Proboha, vždyt' ten člověk neuměl absolutně nic zahrát, natož zazpívat a ještě k tomu disponoval nade vší pochybnost podprůměrným IQ, které mu dávalo místy opravdu zabrat...
A už tehdy snad muselo být spoustě lidem kolem něj jasné, že se svým životním stylem, zkombinovaným s inteligencí členovce, byl tento člověk odsouzený k zániku jako nanuk pohozený v poušti... Nic, f.ck this.

Dle mého silně nadhodnocený počin...
Jedna trpící hvězda.

PS: V žádném případě nebylo mým cílem naštvat fanoušky této kapely, (i když, už ted' vidím ty poprskané monitory, rozmlácené klávesnice a pomalu vyšívané voodoo panenky) jen jsem chtěl vyjádřit svůj názor na jeden, podle mne neskutečně přeceňovaný soubor...
Tot' vše.

Petr87 @ 03.10.2015 19:36:19 | #
Jestli má punk nějaký smysl, tak já ho tedy ještě neobjevil...
Jen zmíním pár svých postřehů ze života:
Svého času na střední škole se mnou chodila do třídy i hrstka punkerů... Jednalo se vesměs, jak jsem později zjistil, o lidi z nějakým způsobem rozvrácených rodin...
Já byl s nimi víceméně zadobře, a dokonce se mi s jedním podařilo se i docela dobře skamarádit.
A jelikož jsem od přírody člověk zvědavý, tak mne hrozně zajímalo, jak probíhá takový jeho běžný "punkový" den.
Domluvili jsme si spicha v pátek večer v hospodě nevalné pověsti, kde se scházel snad všechen náš městský "underground", a ke které by se bál za "plného nočního provozu" přiblížit snad i Rambo s armádnim psem na vodítku.
Otevřel jsem něco jako dveře a hned mne do nosu udeřil pach nejen cigaretového kouře, ale i odér něčeho zvláštního, se kterým se můj nos doposud nesetkal.
Všichni na mne okamžitě upřely pohledy, nebot' jsem tam byl úplně poprvé, ale trvalo to jen chvíli...
Jelikož jsem chtěl být co nejméně nápadný, tak jsem na sebe doma navlékl ty nejvíc jeté kalhoty, se kterými jsem normálně pracoval na zahrádce, a nejvíce seprané, vytahané triko s lebkou, abych v podniku nezpůsobil snad nějaké to "veřejné pohoršení".
Sedl jsem ke kamarádovi, který si hověl u stolu ještě s dalšími kumpány, které jsem neznal a klopili do sebe nějakou kysličníkovou břečku.
Sedl jsem si tedy, a ani jsem se nestačil pořádně rozkoukat, už si to ke mně s funěním hrčela nějaká (pod světlem to trochu připomínalo ženu) postava s konturami Věstonické Venuše...
"Co si dáš?" zeptala se ta bytost.
"Pivo, prosím" a ještě jsem chtěl dodat: "A dej mi to do špinavé sklenice, lásko" abych ukázal, že mám kuráž, ale nakonec jsem to rychle přehodnotil - takovej kaskadér zase nejsem...
Bylo na stole vzápětí, špatně natočené, ale co už...
Tak se kecalo a kecalo, vesměs o tom po.raném, kapitalistickém systému a jak by bylo skvělé, kdyby jsme si mohli všichni dělat co chtěli, a mezitím jsme do sebe nalévali snad všechen dostupný sortiment...
Posléze jsme odtud vylezli asi ve tři ráno a ve stavu, ve kterém se mi opravdu nechtělo domů...
Takže asi do pěti do rána jsme zevlovali po městě, parku, borci občas nasprejovali na zed' nějaké to červené áčko, no prostě bylo to hrozně punkové! A já, jelikož jsem nikdy takovéto umělecké sklony neměl, jsem se pasoval jen do role přihlížejícího.
No a asi v šest ráno jsem usoudil, že by bylo dobré jít domů... "Ne, nikam, přespíš u nás!" navrhl kámoš...
"Co už, zkusit se má všechno" usoudil jsem a vyrazili jsme.
Následně jsme přišli do bytu, který snad víc než byt připomínal náš sklep...
Ale co, člověk nesmí být vybíravý...
Lehl jsem si na pohovku místy propálenou od cigár a usnul spánkem nespravedlivých...
Probudil jsem se brzy, asi v devět, dolámaný jak tatranka..
Přišel jsem do pokoje za kámošem, který právě snídal jakostní krabicové víno, v ruce ubalené cigáro "z lůna přírody" a z repráků mu zněli SEX PISTOLS a řekl mu, že půjdu domů...
"V klidu, klidně ještě zůstaň - fotr je někde v prde.i, tak to neřeš..."
Tak jsem tedy také ještě posnídal nabídnuté "betonové" rohlíky, vyčistil si zuby cigaretou (svoji koupenou) a honem domů...
No, tak nějak takhle vypadalo moje první a poslední setkání s punkovou subkulturou...
Jen bych chtěl ještě podotknout, že kamaráda za nedlouho ze školy vyrazili, když jej mistr nachytal, jak si schovaný pod lavicí dává perník... a nebyl to ten pardubický... od té doby jsem jej už neviděl - a něco mi říká, že inženýr se z něj asi nestal.
V čem tedy spočívá ten smysl punku? Já ho opravdu nenašel a vlastně, ani nechtěl najít...
No, trochu jsem se rozepsal, tak snad mi moderátoři nezatnou tipec. :)