Petr87 - @ 01.10.2015 | #

Velká Británie roku 1975...
Rockové kapely jako PINK FLOYD, YES, GENESIS, ELP, DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN aj. jsou v této době na svém vrcholu, nahrávají jedno výborné album za druhým, koncertují ve vyprodaných stadiónech, fanoušci jim leží u nohou... A v londýnských "katakombách" se pomalu formuje hudební asteroid, který těmto "dinosaurům" hodlá náležitě zatopit...
Po dopadu tohoto tělesa naštěstí nedošlo k jejich vyhynutí, ale bylo k tomu setsakramentsky blízko. A tento asteroid neměl jiné jméno než SEX PISTOLS, aneb ztělesnění nového hudebního stylu zvaného punk rock, po jehož vypuknutí už rockový svět nebyl nikdy stejný jako dřív...
Upřímně, dodnes si lámu hlavu nad tím, jak se vůbec něco takového mohlo prosadit v tak širokém měřítku... a doted' zastávám názor, že v tomto případě nešlo ani tolik o hudbu jako spíše o revoltu a myslím, že SEX PISTOLS jsou toho zářným příkladem...
Progresivní/art rock byl na svém vrcholu, z kterého ho ovšem hodlala sesadit banda nas.aných, anarchistických entit, v jejichž účesech by mohla hnízdit mláďata orlů skalních, vzala do svých z chlastu a drog roztřesených rukou rozladěné kytary a začala do nich mlátit dvouakordové halekačky o tom, jak je všechno na h.vno a jak je potřeba tomu po.ranému, zkorumpovanému systému přiskřípnout kůžičku do zipu...
Punk rock v podstatě ohlodal rockovou hudbu až na kost, k tomu přidal pár "intelektuálních" výtek k tomu zahnilému establishmentu, a předhodil to spoustě stejně nasolených mladých lidí podobně chatrného vzezření, kteří nechtěli dělat nic jiného než bordel - zlatí hippies!!
A byla pochopitelně jen otázka času, kdy se tohoto nového hudebního fenoménu chytí mainstreamová média a vpustí to do rádií, či televize - což nakonec zase netrvalo příliš dlouho...
Pche, nechápu, co na tomto ti rádoby fundovaní pseudokritikové slyšeli...
Jednoduché, jednotvárné, do sebe splývající píssničky, prostoduché texty...
Jasně, vím, že to tak všechno bylo víceméně naschvál, takové plivnutí do xichtu všem těm pinkfloydům a jiným, co pečlivě pilovali každou notu a dávali si na své hudbě opravdu záležet, ale i tak!
Kvalita hudby by měla být zkrátka vždy rozhodující, a ta u SEX PISTOLS jednoduše kvalitní nebyla.
I když, ono není žádným tajemstvím, že různá "odborná" kritika je schopna nadhodnotit kdejaký "natrávený salát" a skutečnou, hodnotnou hudbu zadupat do země - jako tomu bylo svého času třeba u RUSH...
Nevím tedy co bych k tomuto "opusu" měl ještě napsat...
Snad jen to, že ještě úplně nerozumím tomu kultu co se utvořil kolem jejich "basáka" Sida Viciouse po jeho smrti.
Proboha, vždyt' ten člověk neuměl absolutně nic zahrát, natož zazpívat a ještě k tomu disponoval nade vší pochybnost podprůměrným IQ, které mu dávalo místy opravdu zabrat...
A už tehdy snad muselo být spoustě lidem kolem něj jasné, že se svým životním stylem, zkombinovaným s inteligencí členovce, byl tento člověk odsouzený k zániku jako nanuk pohozený v poušti... Nic, f.ck this.

Dle mého silně nadhodnocený počin...
Jedna trpící hvězda.

PS: V žádném případě nebylo mým cílem naštvat fanoušky této kapely, (i když, už ted' vidím ty poprskané monitory, rozmlácené klávesnice a pomalu vyšívané voodoo panenky) jen jsem chtěl vyjádřit svůj názor na jeden, podle mne neskutečně přeceňovaný soubor...
Tot' vše.

Voytus @ 01.10.2016 08:12:51 | #
Pistole nebaví, ale sem tam sáhnu po Ramones nebo Dead Kennedys. Tak nějak ne úplně úmyslně jsem se k punku dostal, protože někteří mí přátelé jsou pankáči, každý si vesměs něčím prošel, někdo chlast, někdo drogy, s někým už se nedá ani normálně mluvit, jiný studuje vysokou školu, další je ekologický aktivista, jiný má všechno v pi**, další je vegan, jiný v životě ani nekouřil, a tak dál. Někdo se srovná, někdo ne, jsou to jenom lidi. Poznal jsem spoustu vypitých metaláků, znám naprostý "lopaty" mezi rockerama, hele, fakt je to různý. Ne, že bych se chtěl něčeho zastávat, jen jsem člověk zvídavý a otevřený, člověk, který se občas nachází mezi různými existencemi....někteří ještě žijí, někteří jen tak existují.

Kromě těch dvou zmíněných sahám často po garážové scéně přelomu 60. a 70. let. Mám rád v hudbě tu primární energii, ale spíš typu raní Black Sabbath, než vyloženě punkové skupiny. Ale post-punk typu Joy Division nebo Killing Joke mi také není cizí - pořád to má nějaké nosné melodie a riffy, případně post-hardcore typu Lvmen, Dismemberment Plan (ale takové Change už je skoro art rock), Elliott, At a Drive-in (z nich vzešli Mars Volta a ti zamotali hlavu kdekomu).

Dneska už se to mísí všechno se vším, takže je úplně jedno, k čemu se hlásíš - mě nikdy nestačila jedna škatule (pro ty punkáče jsem jenom umaštěnej hipík, přičemž pracuji, myji se a nosím boty :-)).

Nakonec, největší rebélie pro mě byla, když jsem na základce sjížděl ty hard a art rocky, zatímco spolužáci jeli Chaozz, Offspring a takový ty devadesátkový techno sračky.