Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 08.06.2016

Do založení téhle zničující úderky byl kanadský fenomén Devin Townsend znám v podstatě jen účastí na Vaiově sólovce Sex & Religion z roku 1993. Pak se vydal vlastní cestou a našel do SYL kytaristu Jeda Simona a basistu Byrona Strouda a nakonec jednoho z nejelitnějších bubeníků, Geneho Hoglana. Hlavně pak jeho sólovky získaly po zásluze kultovní status.

Bušení industriálního parostroje, monumentální stěny brutálních kytar, známé pak i z Devinových sólovek a vražedně přesně odsekávané motivy s napalmovým skřekem v pozadí - to vše je úvodní Velvet Kevorkian. Už je tu lehký klávesový melodický opar a mohutné valivé melodické riffování s řevem, přece jen ale lidštějším a mírnějším - All Hail the New Flesh. A máme tu už geniální patentní monumentální refrén, kde se metalová strojová říznost mísí s patosem a emocemi. Tohle ukázalo cestu všem těm tisícům emo nástupcům, v nichž se už pořádně ani nevyznám. Bleskové kytarové rytmické přejezdy, drtivě přesný, leč melodií nabitý Devinův hlas, industriálně pazvukové pozadí se samplovanými hlasy, to je další klasika Oh My Fucking God, rytmický metalický parní válec s měnícími se tempy, dodnes hraný na jejich koncertech. Refrén si musí zapamatovat i hluchoněmý. Další podobně orientovanou skladbou je Detox - vražedně rytmicky promyšlená riffová mašinérie s ďábelskými Hoglanovými údery, jako z brokovnice odpalovaná slova a opět ten melodicky vystavěný, monumentální refrén, připomínající už věci budoucí, a na něj napojená famózní melodická souhra obou kytar, hlasu a rytmické sekce. Jedna z nejlepších hymen alba, ale i celé tvorby SYL. Home Nucleonics - tahle ultrarychlá tovární mašina, chrlící oheň, páru a prorážející všechny ocele, vás sfoukne za dvě minuty jako svíčku. Smrt! AAA - podle mě nejlepší hymna celé desky. Devinův nervní hlas na pozadí samplovaných zvuků postupně nabírá nezadržitelně na síle, aby explodoval v parádně rozeřvaném refrénu, a pak se tenhle apokalyptický buldozer dal do práce na plný úvazek. Pětiminutová esence toho, co si představuju pod značkou Devinovy party, melodie i řežba v jednom, napětí, drtivá energie. Brutálně rychlé sekanice Geneových bicích a nadupaných strunných orgií, děsivý, psychotický skřek Devina, to je ultrapalba Underneath the Waves, která s vámi zatočí a svému názvu je věrná až hanba. I sem se vešel melodičtější refrén, to je ale vše. Melodické syrové kytary, elektronické klávesy vytvářejí dekadentní, razantní nástup předposlední Room - je tu hezky čitelná melodická linka a hitový refrén, který má smířlivý, překvapivý, možná až popový nádech. Vůbec nijak mě to ale neprudí - naopak, vše je zpracováno s maniakální precizností chirurgů. Zajímavé. A je tady závěr par excellence - Spirituality. Tady se od počátku mísí monumentální válcující pomalé tempo s totálně masakrujícími zvuky továrního pekla, které přebíjejí kytarové vlny a těžké Hoglanovy údery. Rozlévá se tu černočerná žhavá láva, drtí a láme všechno jako třísky. V závěru přidá Devin i svůj děsivý řev se zakovanou melodií. Parádní tečka za 36 minutami kovového pekla.

Tohle album bylo v roce 1997 mazec, který vyžadoval připravené uši a nervovou soustavu. Spolu s deskami např. Fear Factory nebo Meshuggah jedno z určujících děl metalové moderny. Ne všechno mě zaujalo na pět, takže dávám čtyři, ale jsou tu zásadní zářezy Detox, AAA a poslední dva kusy, už v typicky devinovském duchu.