Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.12.2019

Také pro svou osmou studiovou nahrávku si zvolili Gazpacho nadmíru zajímavý textový námět. Deska se jmenuje Demon a čerpá z historky, kterou kdysi vyprávěl klávesistovi kapely Thomasovi Andersenovi jeho otec. Ten prý v sedmdesátých letech obchodně navštívil Prahu a v ní mimo jiné i jednu rodinu, která žila ve starém domě opraveném po požáru. Při odstraňování škod našli tajemný rukopis psaný předchozím nájemníkem, který tvrdil, že odhalil zdroj přítomnosti zla ve světě. Nazval ho démonem. Spis údajně obsahoval i odkazy na zastaralá odvětví matematiky, zaniklá a dnes již neznámá pohanská náboženství, či svědeckou výpověď o dýmějovém moru a v současnosti by podle všeho měl být majetkem Strahovské knihovny v Praze. Ten pak posloužil jako podnět ke vzniku tohoto alba.

To obsahuje pouhé čtyři kompozice, tři dlouhé a jednu věc kratší. Hudebně jde o další pochoutku z dílny Gazpacho, s jejich typicky melancholickým rukopisem, a odkazy k progresivnímu rocku sedmdesátých let a ambientu, zlehka kořeněnému folklórními vlivy. Velká dávka citu, mlžný snový opar, minimalismus, intimita, napětí i temnota, to všechno na vás vykoukne od prvních tónu desky Demon. Desky, která dokáže pohladit i nahnat strach. Desky, jejíž textový obsah si s tím hudebním podává ruku na rozharní vlastního iracionálna, vašich představ a tíživých snů.