Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 03.04.2020

Kolega Miro se zmínil ve své recenzi o výborné letošní novince Fluid Existential Inversions, já připomenu další milník v jejich kariéře, desku z roku 2013, která byla vydána pod názvem Habitual Levitations.I zde je z čeho vybírat. Tu zaslechneme podobné frázování a riffy, jaké známe z Voivod, někde melancholickou náladu Anathemy, onde ze zjeví hypnotické figury Tool nasáklé temným hardcore zvukem kytar, dnes moderně nazývaným výrazem sludge. Do skladeb jsou rovněž implementovány post rockové zbarvené zvonivé kytary. Tento podivný mix umocňuje velmi komplikovaný projev bubeníka, který v určitých okamžicích dodává nahrávkám spolu s s baskytaristou určitý jazzový feeling.

Většinou kapel výše vyjmenovaných žánrů jsem (až na vyjímky) přesycen, z části proto, že jen variují neustále dokola předem dané postupy, dílem kvůli poničenému zvuku masteringem. Intronaut jsou právě jednou z vyjímek, jejich výsledný hudební koktejl je chutný a poživatelný a krom toho mají na tomto albu NAPROSTO luxusní zvuk a na takové kapely je třeba upozornit.

Album Habitual Levitations se od těch předešlých liší v několika bodech. Ubylo ostřejších a rychlejších pasáží, kde zpěváci používali v protikladu řev v kombinaci s čistým zpěvem, což písním trochu ubralo na větší pestrosti. Nyní je velmi obtížné rozlišit, kdo vlastně pěje, neboť u tohoto souboru je zpěv jen jedním z dalších hudebních nástrojů a není na něj směrována taková pozornost, jako u jiných spolků.
Spíše mám pocit, že Intronauty při skládání ovlivnilo turné s Tool, všech osm písní je ve středním tempu, s mnoha hypnotickými pasážemi, řezajícími kytarovými záseky a snivým dvojzpěvem v pozadí. Po několika posleších je patrné, že kapela používá při psaní songů přibližně stejné stavební prvky. Hlavní motiv v úvodu, v jedné třetině se nálada skladby prudce změní a v závěrečné části je variován úvodní motiv. V prvních čtyřech velmi silných skladbách ten postup dává smysl , ve zbylých mi ty poslední pasáže přijdou lehce nadbytečné a v závěrečné skladbě ten industriální ruch i trochu nepatřičný.

Závěrem : kdo má rád progresivní metalové spolky typu Voivod či Tool šmrcnuté špetkou sludge a post rockovými postupy s náročným rytmickým pletivem, ten bude s tímto albem jistě spokojen. Pro posluchače, který by chtěl proniknout do světa Intronautů je deska Habitual Levitations ideální volbou, neboť je nejpřístupnějším počinem kapely. Davám tři a půl bodu, za naprosto fantastickej zvuk zaokrouhluji směrem nahoru.