Reakce na recenzi:

Cossack - @ 13.07.2014

Letos vyšlo další album hardrockové legendy NAZARETH, na které jsem se hodně těšil.
Byl jsem zvědav, s čím pánové po skvělém předchůdci Big Dogz přijdou. Ačkoliv jsem se žádného propadáku neobával, což dosvědčuje asi nejlépe skutečnost, že jsem si album objednal už měsíc před jeho vydáním a až poté si poslechl „ochutnávkovou” skladbu Boom Bang Bang, přesto podle mne kvalit předchůdce nedosahuje.
Anebo přesněji – není sice výrazně horší, ale předešlou nahrávku nepředčí.

Hudebníci jako by pouze zopakovali postupy z roku 2011. Jistě, proč ne, když se osvědčily… Ovšem v důsledku toho novinka nepůsobí nikterak nově a jeden se neubrání pocitu již slyšeného.
Čím se odlišují obě alba, kromě délky, která je na Rock ’n’ Roll Telephone větší, je Dannyho zpěv, jenž zde častěji šplhá do výšek. Možná si to dovolil, protože nehrozilo nebezpečí, že bude muset hnát do vyšších poloh svůj hlas i živě, na koncertě. (Mně se stejně McCaffertyho hlubší zpěv líbil a líbí podstatně víc.)

Z „Rokenrolového telefonu” jsou slyšet rychlé rokecy stejně jako pomalé skladby, je tu i jedna poloakustická záležitost. Vedle výborných písní (např. úvodní Boom Bang Bang, titulní Rock ’n’ Roll Telephone nebo God Of The Mountain) jsou tu ale ke slyšení také ty obyčejnější (třeba Long Long Time a po ní následující The Right One, či Wanna Feel Good?), sahající jen těsně nad horní mez průměrnosti.
Tento počin nepřekvapí; sice ani nemile, bohužel však ani obzvlášť příjemně.

Vzhledem k faktu, že jde o poslední nahrávku, kde je Dan McCafferty za mikrofonem, přivřu obě oči a tři a ždibec hvězdičky dorovnám na čtyři.

P. S.
Ať už bude nástupce Dannyho jakkoli kvalitní zpěvák, pro mě už ti „praví Nazareti” skončili (podobně jako už nikdy nebyli Uriah Heep těmi „správnými Uriáši”, po odchodu Davida Byrona)…