Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 05.03.2020

Recenze na album „The Cage“ se mi psala velmi obtížně, neboť obsah na této desce ztělesňuje v kostce všechno to, co na osmdesátkových albech, které s požehnáním firmy směřovaly do náruče mainstreamu, nesnáším. Plytké melodie, laciné popěvky, naprosté minimum zkreslených kytar, fanfárovité klávesy, nahalovaný pleskavý zvuk jednotvárně pojatých bicích, najatí skladatelé a hitmakeři = minimum vlastní invence.

Ač se nahrávka vyšplhala až na 13 místo britské hitparády a stala se nejprodávanějším artiklem kapely, nevěřím, že si tuto desku kupovali ti samí fanoušci, co před rokem uctívali metalové Spellbound či spíše hard rockové Crazy Nights.

Plně rozumím Johnu Sykesovi, který se tohoto cirkusu odmítl účastnit a místo psaní nových písní obcházel všemožné konkurzy (DIO,OZZY) až nakonec zakotvil u Thin Lizzy, kde se mohl věnovat plnohodnotnému hard rocku. Zůstaly po něm roztočené dvě písně, proto byl rychle k Tygrům přijat klávesista (někdy i kytarista) - skladatel Fred Purser.

Kapela jakoby ztratila odchodem Sykese veškerý tvůrčí potenciál, musel tedy nastoupit nováček Purser, který složil několik skladeb rockového charakteru, ale jakoby pro jinou kapelu. Třeba poslední The Actor by svou komplikovanou stavbou zapadla na některé prog rockové album. Rovněž producent a skladatel Steve Thompson dohodil několik skladeb ze svého archivu, přispěl i skladatel popových songů např. pro Celine Dion – Steve Parr. Aby byl výčet zapojených autorů ještě více bizarní, přispělo i duo hitmakerů Jerry Leiber a Mike Stoller, kteří psali hity i pro samotného Elvise Presleyho.

Takže když si to shrneme, na albu vedle pop rocku lze jako hard rock označit „You Always See What You Want to See“ a s přivřením jednoho oka „Letter From L.A.“ Na prvoligové představitele anglického hard and heavy poněkud málo, ne ?

Shrnuto : Z dnešního pohledu bezprecedentním zásahem firmy narušený přirozený vývoj špičkové hard and heavy kapely ve vidině vyšších zisků. Praktiky gramofirem v osmdesátkách jak z čítanky. Jako celek naprosto neposlouchatelné.

P.S. : Terror společnosti MCA neutuchal a tak (po neustávajícím tlaku na kapelu, aby hrála živě více převzatých songů a nulové propagaci nové desky) se Tygři snažili vypovědět smlouvu. Finanční nároky byly nereálné a nebylo cesty ven. Došlo k nejhorší variantě – rozpadu kapely a ukončení činnosti.