Reakce na recenzi:

Cossack - @ 21.02.2011

Také druhá deska Američanů Cirith Ungol patří k těm povedenějším a hlavně velice osobitým počinům 80. let.
Docela početný zástup fanoušků, této již neexistující skupiny, a také odborná kritika, ti všichni vyzdvihují z celé diskografie kapely, jednotně, právě tuto nahrávku.

Oproti debutu "Frost And Fire" je album "King Of The Dead" ještě metalovější, přesto si dál zachovává výrazný rukopis Cirith Ungol – výborné rify a působivá sóla Jerryho Foglea, Flintovu nepřeslechnutelnou basu i tepající rytmiku Roba Garvena, především však nezaměnitelný ječivý vokál Tima Bakera…
Ačkoliv skupinu opustil druhý kytarista a klávesista Greg Lindstrom, přispěl na album výbornou, přes osm a půl minuty dlouhou skladbou "Finger Of Scorn" a spolupodílel se také na dalších dvou – úvodní "Atom Smasher" a závěrečné "Cirith Ungol". Jinak se na „Králi mrtvých” autorsky nejvíce činil „debutant z minulé desky”, zpěvák Tim Baker, čemuž je často přisuzován onen větší příklon ke kovovějšímu zvuku.

Na ploše necelých šestačtyřiceti minut se nachází osm kompozic, z nichž pouze jedna má pár sekund pod čtyři minuty. Střídání temp zvyšuje pestrost, už tak dost „barevné” hudby, hodně zajímavě působí rovněž zařazení předposlední instrumentálky, Bachovy „Tokáty D-mol”. Kromě ní, a již zmíněných "Finger Of Scorn" s "Cirith Ungol", jsou velmi vydařené skladby "Master Of The Pit", titulní "King Of The Dead", ale ani další určitě neklesají pod laťku nadprůměrnosti.

Když jsem v roce 1984 překonal počáteční „potíže se zpěvem” a „naladil se” na Tima Bakera a jeho osobitý projev, stal jsem se jedním z řady uctívačů této kultovní smečky, ke které jsem nenašel obdobu, jak starší, tak novější.
Je to (pro mě) prostě unikát…