Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 18.12.2017

Po vydání prvního alba Hole byla Courtney vtažena do víru osudových událostí, které ji dramaticky změnily celý život. Stala se ženou ikony grunge hnutí Kurta Cobaina, otěhotněla a více, než frontmanka Hole byla najednou spíše stavěna do této nové role manželky a matky, což každé umělcovo ego těžko nese.

Proto Courtney s novými posilami v souboru začala pracovat na své druhé desce s touhou ukázat světu, že je i schopnou umělkyní. Rivalitu s Nirvanou veřejně přiznávala.

Přestoupila k mamutímu labelu Geffen, který vydával i Nirvánu a zde se jí dostalo neomezené podpory při tvůrčím a nahrávacím procesu.
Byl vytvořen celý realizační tým, který měl zajistit naprosto hladký průběh nahrávaní vzniklých písní, tým který koordinoval soulad jednotlivých písní a který se staral o naprosto průzračný a dynamický zvuk. Prostě to nejlepší a nejdražší , co hudební průmysl v USA tehdy nabízel. Co jméno to obrovská persona. Lidé co spolupracovali na albech Metallicy, Eagles,Radiohead nebo Morphine. Každý hudebník měl své techniky, plně vybavenou zkušebnu k dispozici pro kapelu po celý den. O třešničku na dortu se postaral legendární Bob Ludwig se svým masteringem.

Výsledek se dostavil. Vzniklo album, dle mého jedno z nejlepších v tomto stylu. Noisová neučesanost prvního alba byla tatam, zuřivost a upřímnost však zůstala. Courtney začala i zpívat a kombinovat příjemně znějící hlas s tím původním skřípavým běsněním. Album je barevné, obsahuje mnoho nálad a poloh. Je doplněno pravdivými a realistickými texty o znásilnění v hledišti, frustraci, problémech s drogami, s úřady, s výchovou dcery nebo se vztahem ke Kurtovi.

Deska neobsahuje slabší místo, několik písní používá podobný hudební model, jako Nirvana. Jsou to rychlejší rockové songy s expresivním křičeným refrénem, podpořeným mohutným bouřením kytar – Violet, I Think That I Would Die nebo Gutless . Rockové balady zastupují Miss World, Doll Parts nebo Softer, Softest. Upomínkou na první album je divoká She Walks on Me nebo částečně závěrečná Olympia . Stylově vyčnívá cover od anglických Young Marble Giants - Credit In The Straight World a Plump se zvláštním zvukem kytar.

Celé album vyšlo v nešťastné době, týden po smrti Kurta Cobaina a 2 měsíce před skonem nové a nadějné baskytaristky Kristen Pfaff .

Přes všechna tato neštěstí a osobní peripetie Courtney Love i ostatních spoluhráčů však album prorazilo za vydatné podpory MTV a prodalo se v několika milionech exemplářů.

V rámci stylu jasná pětka.