Reakce na recenzi:

vdeck - @ 17.08.2014

Otcové zakladatelé, bubeník Pavel Fajt a hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal, spolupracovali několik let v rámci akce „Gathering of Drummers“. Později duo rozšířili přizváním japonské zpěvačky Yumiko a jako poslední se přidal klávesák Roman Holý. Oba posledně jmenovaní se rovněž účastnili bubenických setkání, organizovaných Pavlem Fajtem.

Hudba, kterou uslyšíte po prvním vložení CD do přehrávače, vás patrně vyvede z míry. Tohle nejsou klasické písničky, ale ani náladové plochy. Hudba na albu „IDO“ pulsuje jakousi dávnou pralátkou, kterou svým přístupem k bubnování vytváří Pavel Fajt . Fajtův rytmický prazáklad je skvěle rozšířen o chytře naroubované loopy, klávesy, zpěv a exoticky znějící didgreridoo. Nejvíce tento tep slyším v úvodní „Ido“, ale také např. v „Black Luna“. Rovněž následující „Hunters and Others“ stojí na rytmicky se opakujícím vzorci, který rozšiřuje Ondřej Smeykal svým didgeridoo, které stylově probublává a vytváří skvělou basovou linku. Album postupně graduje až k předposlednímu „Oracles Talk“. Závěrečná zklidněná „Shooting Star“ je krásným rozloučením se světem, který se tahle parta snaží proletět maximální rychlostí a vás nechává, ať se s tím, co jste právě slyšeli, vyrovnáte po svém.

Po opakovaném poslechu jsem se dobral k tomu,že album, které jsem nejprve považoval za těžko stravitelné, se postupně otevírá a stává se poslechově velice dobře přijímatelné. Zkrátka a dobře, jedete „sockou“ do práce a těšíte se, že si tu písničku, jejíž motiv vám zní v uších, znovu pustíte.

Album „IDO“ řadím mezi velice povedené počiny na české scéně, o níž nemám dlouhodobě valného mínění. Veřejně přiznávám, že ve chvíli, kdy mi jedna kamarádka album doporučila k poslechu, tak jsem protočil oči a nevěřil, že by mohlo spojení Fajt-Smeykal-Holý fungovat. Holý neexhibuje a svými klávesami dobře rámuje základ zvuku, který stojí na bicích a didgeridoo

Smeykal s Fajtem v několika rozhovorech naznačují, že by mohly být nahrávky na „IDO“ ještě více ulítlé a také zvukově tvrdší. To by přesně potvrzovalo tvrzení kamarádky, která hodnotila živé setkání s kapelou jako více zajímavé, než samotné CD. Kapela na koncertech prý více improvizovala a přizváním Vladimíra Václavka na basovou kytaru rozšířila zvukovou paletu.

Vdeck škála 85/100