Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 09.03.2020

Mimořádně autorsky plodná dvojka Kramarski/Gall a jejich oddaní spoluhráči tvoří od závěru devadesátek jeden z pilířů početné polské stáje. Matadoři, ošlehaní působením i v dalších tělesech, vydali v roce 2008 z mého pohledu první mistrovský opus.

Gilmourovsko-rotheryovský žalozpěv Piotra Plonka rozehrává v kolébavém rytmu prvý opus - Embryo. Plejáda mistrovsky prožitých sól je střídána koberci Ryszarda Kramarského - centrálního mozku Millenium. Vše posouvají na další úroveň citlivé samply, klavír, famózní bubnové přemety. Závěr zdrsní kovovým riffem... Nervní a roztěkané samply - přichází hlavní chod číslo dvě - Up & Down. Symbolická reflexe naší psyché - jednou nahoře, jednou dole, to vše kolísá až děsivým tempem. Tomu odpovídá i řádění kytar, jako prach černé nánosy keyboardů a Gallova skvostná přehlídka. Ta bez zaváhání odpíchne i třetí albový díl - Rat Race. Kramarski a spol. jsou klidnější, čarují zákoutí, známá i od hogarthovských Marillion - slyš finálový duel Plonka/Kramarski. Dychtivě žádaná kůra po utržených šrámech. Road to Infinity na ploše přes 15 minut omračuje precizně navrstvenou hradbou kláves. Tady Kramarski kormidluje celý tým s bezchybným kompozičním i aranžérským čichem. Celá paleta nástrojů do sebe zapadá jako ono zdivo dávných Inků, mezi kterým neprojde ani nůž. Za půlí dorazí nepopsatelné melodické dostihy v nejlepší ostrovní neoprogové tradici. Nespokojili se s maturitou ani vysokou, vysochali rovnou progovou Cambridge.

Příval mimořádně silných momentů sfoukne vítr z plachet všem, kteří scénu na sever od našich hranic snad dosud neobjevili. 4 opusy, 53 minut, víc netřeba. Přes instrumentální suverenitu je ale triumfem Milénia - melodie. Smutná, extatická a vznešená - reflektuje spletité mezilidské vztahy, triumfy i hledá sebe sama. 5/5