Reakce na recenzi:

horyna - @ 29.07.2017

Doslova rajskou hudbu produkují polští Milleninum na svém posledním kotouči, na němž se pokouší "nalézt onu perfektní melodii". A věřte mi, že se jim to daří náramně. Nejsou to žádná ořezávátka a na hrací ploše přesahující jednu hodinu, rozehrávají velice pestré představení, plné berevných odstínů. Jejich kořeny, sahají do neoprogu osmdesátých a devadesátých let a pokud je mám zařadit někam do kontextu tvorby jejich okolí, pak věžte, že představují umírněnější klon ke svým krajanům Satellite. Nejsou tolik dynamicky výbušní, ani extaticky vzrušující, jejich muzika plyne soustředěně a spíše poklidně (ovšem zdaleka ne natolik ležérně, jako se to děje u dalších krajanů Believe).

V jejich hudbě lze vystopovat určitý druh melancholie a k daleko větší variabilitě si napomáhají častým užíváním dívčího elementu, podporující vokální stránku. Hlásek Karolina Leszko do jejich muziky perfektně zapadá a vyšponuje ji na další level, stejně tak i saxofonové melodie Dariusze Rybky.

Oba tyto subjekty dotváří výpravnou skladbu titulní, která ve svých dvaceti minutách představí Millenium v těch nejlepších světlech.
Druhá Girl from a Glass Sphere je velmi přívětivá skladba s pěknou melodikou, klávesovým podkresem a bočními vokály. Osobně mám velice rád ještě pátou Over & Over, ve které opět nástroj zvaný saxofon, rozehrává důkladnou tónovou spletitost a refén písně absorbuje chytlavou, nápaditou melodii. Temný závěr "ve světě fantazie", představí zase trošku jinou tvář kapely, jde o plíživě vyhlížející, uhrančivou skladbu, stojící především na hluboké atmosféře.

Ještě se zmíním o přitažlivém vokále Lukasze Galla, který mi svou farbou připomíná druhého změváka kapely Arena, Paula Wrightsona a vkusném, souměrně rozloženém zvukovém ošetření, které je u polských kapel už potřebným standardem. Tady se na nějaký Loudness War naštěstí nehraje.