Reakce na recenzi:

Titan - @ 21.03.2018

Divím se, že zde na progboardu nemá toto album více recenzí. Dle mého jde o jedno z nejlepších alb 80. let na progresivním poli. Kdo má rád melodičnost, tak si přijde na své. Kdo by to byl řekl, že kapela je z Turecka. Na akcentu zpěváka ta angličtina není vůbec znát (alespoň z mého pohledu). Líbí se mi jeho smutný a zároveň příjemný zpěv. Velký prostor tu má i flétna. Zkrátka ta kombinace kláves, kytary a flétny bývá skvělá. Celkově velmi příjemná, jemná, ale i zároveň velmi svižná hudba. Na albu nevidím slabé místo, přijde mi v podstatě dokonalé, ani na moment mě nenudilo. A to se o každém albu v mém případě rozhodně říci nedá. Bez váhání dávám 5*.

Nightwind - výrazná basa, klávesy a kytara v rychlém tempu rozjíždí svižnou jízdu. Za chvíli se přidá i flétna a melodicky si pohrává se všemi nástroji. Nádhera. Po dvou minutách se pasáž zklidní a začne zpěv doprovázen klavírem a flétnou. Zpěv zní trochu smutně, ale krásně. Přesně zapadá do skladby. Flétna si krásně pohrává sem a tam. Před čtvrtou minutou to se vše zrychlí a flétna má stále hlavní slovo, pomáhá jí v pozadí kytara. Kolem páté minuty je opět klid a kytara jen smutně vydrnkává svůj pochmurný blues, flétna doplňuje atmosféru. To ovšem bicí opět nevydrží a přidá se i sólová kytara.

Northern Lights - cinkavé zvuky, kňouravá vydrnkávající kytara s pomalým nájezdem kláves. Za chvíli se opět o slovo přihlásí flétna, melodicky si prozpěvuje a dává tušit, že se to nezůstane jen u klidné pasáže. Zatím si to stále polehoučku poletuje jako pírko od Forresta Gumpa. Po dvou minutách práskne bubeník do bicí a rozjede se kytarové sólo s doprovodnou kytarou, která je slyšet
jakoby z povzdálí. Po třech minutách se ozve skvělý kytarový efekt a pořádně rozparádí už tak rozjetý song. Před čvrtou minutou je tomu ovšem opět jinak, smutně vydrnkávající kytara a cinkavé zvuky se vrací zpět.
Mám z toho pořádné mrazíky, po půl minutě mrazící nájezd, bicí a hlavně klávesy táhlými delšími tóny se smutným zpěvem vytváří krásnou atmosféru. Kytara opět s tím zajímavým efektem dokresluje celkový dojem. Představuji
si, že jsem někde v norsku na vrcholu hory, kde je zasněžená příroda a čekám až se ukáže polární záře. Z dálky jsou vidět severní světla. Šest a půl minuty a kytara úžasným solem s varhany pokračuje v této nádherné pasáži.

Boundless - kňouravá kytara, velmi smutný zpěv, vše zní jako, že je ztraceno. Zpěvák pochmurným zpěvem pokračuje ve smutné pasáži. Dovedl bych si to představit i jako ploužák někde v hudebním klubu. Kytara začne po dvou minutách brečet své solo, které navazuje na předchozí zpěv. Parádní melodie, až je škoda, že má tento song jen přes tři minuty.

Dedicace - rychlejší tempo s flétnou od samého počátku skladby, varhany se táhnou jako studená fronta a podbarvují atmosféru. Po minutě se přidá kytara rozbouří další své kytarové sólo, přičemž tempo písně ještě zrychlí o další obrátky. Před třetí minutou se klávesy a kytara hádají o slovo, spojují se nakonec v jeden společný riff. Po třech a půl minutách vydrnkává elektrická kytara, tím typickým efektem pro 80.léta, který mám moc rád. Přidá se do rytmu hutná basa, zpěv, kdy opět smutný hlas zpěváka doufá v lepší zítřky.

Lost in a Dream Yell - je slyšet déšť, bouřka. Po chvíli se ozve kytara a zpěv. Pak polehoučku se přidává klavír a klávesy a v jemné melodii. Po minutě je pasáž, která zní v podstatě jako refrén. Po dvou a půl minutách vydrnkává pouze elektrická kytara, kdy se nenápadně z dálky přidávají klávesy a bicí jako při pochodu. Nádhera až z toho mrazí. Flétna začne sólo, dominuje svými melodickými výpady a vše do sebe krásně zapadá. V závěru se vrací původní motiv.

Dreadful Memories - ozve se surf rock kytara, rif zní až skoro povědomě jakoby to bylo pro nějaký soundtrack. Přidají se varhany a kytara si pokračuje ve svém skvělém riffu. Občas se ozvou i chorály. V závěru se ozve zvuk, jakoby přeskočilo LPčko.