Reakce na recenzi:

Snake - @ 14.01.2015

Nové album Stromboli bych tedy vskutku nečekal, ale pochopitelně probudilo mou zvědavost. Na stránkách ireportu byla možnost desku si poslechnout a jeden nástřel stačil mi k tomu, abych si ji objednal. A tady jsou v krátkosti mé dojmy :

Dle mého nejlepší skladba - Tetování - celé album rozjíždí. Je to taková téměř hard rocková a neskutečně energická pecka, kdy kytara připomíná lavinu a Basiková mistrně střídá polohy drzého, rockového fracka ve slokách a Andělu Čertovskou v refrénech. Velmi zamlouvá se mi instrumentální náklep v čase 2:22 - 3:15, no a Bářiny výkřiky na samotném konci píší parádní tečku za touto veskrze povedenou masáží.

Titulní skladba Fiat Lux! ubírá na tempu, ale nikoliv na naléhavosti. V textu Vlastimila Třešňáka jsem si oblíbil větu "Zpovědníku, kodrcám životem pod párou a na černo..." a Pavlíčka v kytarovém sóle identifikovat by měl i naprostý hluchoň.

Ani Katova pomocnice nesnižuje vysoko nastavenou laťku. Graduje postupně a v momentě, kdy vypadá to tak, že celá píseň končí, vyvrcholí pečlivě vystavěným a působivým kytarovým sólem.

Jestli si někde na albu vybavím Stromboli v podobě z osmdesátých let, tak právě u písničky Pomož, svatá namátko. Je křehká a subtilní, rytmice vypomáhají samply a programming a Basiková podává suveréní výkon. V jejím závěru pozornost si uzurpuje Pavlíčkova tolik typická kytarová hra.

Už z pojmenování Tesáky je patrné, že přichází další energický kousek. A taky ano, máme tady razantní bicí, odsekávané riffy a brilantní sóla, ale skladbě jako takové chybí nějaký výraznější a zapamatovatelný moment. Jsme v polovině alba a písně začínají nabírat, bohužel, sestupnou tendenci.

V následující Devastaci srdeční krajiny si dá rytmika pohov. Je to takový jemný duet, ve kterém se Michal Pavlíček poprvé představí i jako zpěvák, s krátkými vstupy akustické kytary. Text je trochu kostrbatý, plný metafor a pro mě celkem neuchopitelný...

Štěk je opět výraznějším momentem na desce. Muzika znovu nabírá grády a je to naprosto skvělá kytarová práce. Kousavě ironický a vtipný text mi připomíná Bářinu éru u skupiny Precedens.

Členitá skladba Být nocí či nebýt dnem nabídne podmanivě temnou atmosféru a katarzi v závěrečných verších a podle mého názoru ( zcela nedůležitého ) by mělo v tomto okamžiku celé album skončit. Ovšem je tu ještě šest minut dlouhá balada Já bloudím ráda. Přijde mi trochu stereotypní a tak pomaličku ztrácím koncetraci a těším se na závěrečnou Post Scriptum. Hedvábně něžnou akustickou drobnůstku s krásným refrénem.

Veškerou hudbu složil Michal Pavlíček, texty napsal Vlastimil Třešňák a ve dvou případech i Petr Kolečko. Cédéčko je zabalené v jednoduchém a vkusném digipaku ( který mi pošťáci dolámali ), booklet obsahuje pěkné černobílé fotografie a veškeré texty písní. Zvuk zdá se mi být zbytečně přehulený, ale poslech cd mě v tomto směru ani při vyšší hlasitosti nijak neunavuje.

Hodnocení 3,5 stočím směrem dolů. Album je to skutečně dobré, byť nedělá si ambice státi se nějakým milníkem žánru. Je to prostě svěží a současně znějící rocková deska, která by vás neměla v žádném případě zklamat.